Otec
Otec. V 3. ř. t. článku místo ,Strč. oť čti: Vz Ot. Cf. Mkl. Etym. 228. Otec a syni. Vz Zř. zem. Jir. 116., 464., Tov. 81., Šrc. 552., Cor. jur. IV. 3. 1. 412., IV 3. 2. 428.-429. Nevlastní o. = otčím. Us. To na otcu leží. Laš. Tč. Mój o. platil za jeho otce v židech i křesťanech. Půh. I. 187. Tomu otca kozub zabil (o nemanželském dítěti). Mt. S. I. 129. Zabil se mu o. věchtovím, utopil se mu za kamny v loučích (týž smysl). Us. Kšť. Keď si zabil otce, môžeš aj mater (když udělals jedno, můžeš i druhé). Slov. Zátur. Jako ty dnes otcovi, tak tebe kedysi tvoj syn. Slov. Rr. MBš. Cf. Ohen (dod.). Hádanka. Dva otcové a dva synové ulovili tři zajíce a každému se dostalo po jednom (děd, otec, syn); Můj o. a má matka měli dítě a to dítě není můj bratr ani má sestra? Kdo je to? (Já). Brt. D. 161. — O. = předek. Otčík zaide k otcem. Rkk 8. Pro vinu našeho otce (Adama). Št. Kn. š. 20. — O. = bůh. Otec náš že Buoh se nazval, veliká milosť. Hus I. 375. Jenž jest s otcem i synem jeden Buoh v trojici pravé. Št. Kn. š. 12. — O. = ploditel. Bol (bolesť) jest otcem slastí. Dk. P. 147. — Otcův církevních spisové. Vz Jir. Ruk II. 66.