PepřPepř, e, m., z řec. ?????, ????, lat. piper, vz více v Mz. 69. P., piper, der Pfeffer. P. černý n. obecný, p. nigrum, der schwarze P.; p. kubeba, p. cubeba, Cubeben- pfeffer; p. dlouhý n. indský, p. longum, der lange P.; p. betlový, p. betle, Betelp.; p. opojný, p. methysticum, Awa P.; p. guinej- ský n. rajská zrna, Guineap.; kajemský (prá- šek z bobulí
pepřiky). Kk. 135., 137., 187. Vz Schd. IL 289., Čl. 74., 137., S. N. P. tu- recký n. červený n.
pepřika, vodní n. po- toční (paví koření, blechovec), Jg., FB. 30., bílý, dlouhý n. muchový, ethiopský, jamai- ský, japanský, vlčí n. divoký n. židovský. Kh. Zrnko
pepře. V. P. štípe na jazyku. D. Když jste si polévku uvařili, já vám dám na
pepř. Prov. Pálí ho to jako turecký
pepř. Jg. I bez
pepře doráží k srdci; Za tolar masa, za trojník
pepře. Pk. Z oka
pepř. (Vz Odbyti prosícího). Lb. Já jsem keř
pepře, nikdo mne nepřepře. Us. Sml. — Myší
pepř, všivec, stachys silvatica, das Speichelkraut. D. — P. aegyptský n. mouřenínský, unona aethiopica. — P. horní, vlčí lýko menší, daphne thymelea. Sternb. cat. pl.