Plakati
Plakati. Mkl. Etym. 248., Ž wit. 94. b. 6 V MV. nepravá glossa Pa. Cf. Šrc 162. až 166. — abs. Aby vrány nekvákaly, černý voči neplakaly; Jak pak jsi plakával? Be éé, be éé. Sš. P. 113., 743 Pláče každý, když se narodí. Hus I. 377. Už nepláče (umřel). Tkč. — co. A jach p-la své černé oči, že my nespaly po devat nocí. SI. spv. III. 112. Nebesa pláčí zlatý déšť. Kká. K sl. j. 106. — jak. Pláče, jak stará kurva. Slez. Tč. P-la horkýma slzama. Sl. ps 152. Choťby krviú plakal, to by od něho nic nedostal. V Slz I. 235. P-la do neutajeni. Sá. Děv- čata pláčí do krásy, pacholata do ošklivo- sti. Us. P-la perlami (kdykoli zaplakala, padaly ji z očí perly). Us. Brt. — proč. P. blahem, hořem. Vrch. Vešken lid plakal radostí Pass. mus. 332. Pláčeš pro svých otců hříchy. Kká. Š. 113. Spasitel plakal jest pro tě. Hus III. 312. — zač. Plakal zaň (za žbán, že jej rozbil). Brt. Dt. 35. Plačeš nevediac za čím a za čo Ppk. I. 55. V raji jste měli pokrm, za kterýž nynie pláčete (po něm toužíce). Výb. II. 479. P. za své hřiechy. Št. Kn. š. 171. — za čím. Za tebou p-la bych hlasom; Už ma hlávka bolí, co plačem za vama. Sl ps. 49, 127. Prvej by z kameňa iskerky padal), lež by mé očenka za tebú p-ly; Až já od vás půjdu, za mnú p. budú; Nepláču já, můj šohajku, za nikým, jenom za tvým slubo- váním velikým. Sš. P. 326, 481, 797. Plače za jednym synom, ktorý je vo svete. Dbš Sl. pov. I. 46. — čemu. Snad bys tomu nep-la? Ehr. 65. Darmo plačem tým horám. Sl. spv. IV. 135. — koho, čeho (kde, jak) Plačíce jeho. Drk. 167. a. Já jsem p-la svých černých očí; Nebude mne p. žádny; Aj má čeho plakaé. Brt. N. p. I. 105., 193., II. 374 Píseň, v nížto pláče všeho vlasti utrpení. Kká. K sl. j. 147. Ta (tu) šla Anička p. Janička; Král dcery své plakal. Koll. Zp. I. 22., II. 456. Ženě jeho nedali ho p. Let. 220. Jáť jsem, jehožs ty p-la. Hr. ruk. 119. Rachel p-la synóv svých. BO. 1425. P. smrti krále, něčí smrti Výb. II. 253., 444., 1444. Kdož by otce svého umrlého plakal. Jel. Velmi jí p-li Marg. v. 231. Bude p. otce i mateře své. BO. Otec syna mrtvého plakal. Pass. mus. 418. Ne- vinné krve plačíce; P. syna svého. Sv. ruk. 72, 166. P. hřiechóv; Smějí se majíce p. té psoty; Ta vdova jde plačíc syna svého. Hus II. 209., 310., I. 293., II 357. (358.). Srdečným pláčem plakáše zbořenie jerusa- lemského. Št. Kn. š. 129. — nač. Na své hřiechy (až do smrti) p. Výb. II. 901., Hus II. 310., Št. Kn. š. 171., Mnč. R. 104. Ne- plačte na mne, ale na se. Drk 165. b. Ne- roďte p. na mě, ale na se a své děti. Hr. ruk. 99. Plačte samy na sě. Sv. ruk. 181., na nás, na své syny. Výb. 1145., 1379. Plakal na mrtvého Lazara. Hus III. 67. (II. 307., 409 , III. 124). — nad čím (jak). Ditě nad ňú plače. Brt. P. 131. Tatíčku můj, co vy to četete (čtete), že nad tím plačete? Sš. P. 125. A plakáše pláčem sr- dečným nad ním. Výb. II. 496. Nad tebou pláči Pass. mus. 418. Vida město, plakal jest nad ním věda, že má býti zkaženo Hus II. 307. — po čem. Plačiž po něm; Tuzě po něm plakáše. Hr. ruk. 141., 199. Sluší po něm (ztraceném zboží) neplakati. Sv. ruk. 270. — kde. Pláčem před Ho- spodinem. Ž. wit. 94. b. Vz List. fil. 1884. 91. — oč. Plačú o něho děvčice. Brt. Ps. 35. Bude o mé p galanečka; P-la o milého. Brt. N. p. 32.. 373. — od čeho, Zlý pláče od závisti a dobrý od radosti. Us. Šd.