Pleť
Pleť (zastr.plť), i, f., něco pleteného, pletka, etwas Geflochtenes, die Flechte. L., S. N. — P., celá kůže lidského těla, Haut, f. Sal. 199.,Ras., Ja., Jel. P. utvořeno příponou -t?, tudížstsl. pl?t?; sr. lett. pluta, lit. paltis, lat. pel-lis, goth. fill, stněm. fel. St. skl. B. 166.,168., aL. 143. — P., barva těla lidského zvl.tváři. Die Leib-, Gesichtsfarbe, das Fleisch. P. = maso, tělo, pak skára n. i celá kůželidská. Že však kůže u rozličných plemenlidských rozmanitě jest zbarvena, též barvatěla lidského pletí se nazývá, jmenovitě barvatváří. Brt. P. krásná, D., bílá. — P., pohlaví,Geschlecht, n. P. mužská, ženská. P. krásná,spanilá, pěkná, slabá, ženská = ženy. S. N.Podobně u Rusů. Dle Ht. Brs. 283. lépe:p. bílá n. ženské pohlaví. Vz tam více. — P., zastr., tělesenství. Jir. V jazyku našem p. odpovídá slovu řeckému oá(>Š a latinskému caro. Sš. J. 21. Ev. V písmě sv. nového zá- kona, tudy v theologii nejednoho ponětí jest. Značiť: 1. čásť přírody lidské a sice: maso, díl to těla v protivě krve, das Fleisch, caro. Blažen jsi Simono synu Jonův, anať p. a krev nezvěstovala toho tobě, nébrž otec můj v ne- besích. Sš. Mt. 22G. Ve velesvátosti Ježíš Kristus pod podobami chleba a vína s p-tí a, krví, s tělem a duší, s božstvím a člově- čenstvím přítomen jest. Sš. J. předml. Kdo nejí p-ti mé a nepije krve mé, nebude v sobě míti života. Sš. J. 114. Rozuměli, že p. svou a krev míní, když o stravě a nápoji mluví. Nad řečí mou o jedění p-ti a o pití krve mojí se horšíte? Sš. J. 116. Duch p-ti a kostí nemá. Sš. L. 220. Nebo údové jsme těla jeho, z p-ti a z kostí jeho. Sš. II. 135. — 2. Celou tělesnou jestotu člověka či tělo, der Leib, Körper, corpus, ew,««. Duch sice ochoten jest, ale p. slaba. Sš. Mt. 348., I. 80. Nikdo zajisté nikdy pleti své nená- viděl, nýbrž krmí a pěstuje ji. Sš. II. 135. Jenž mají tvárnost! moudrosti pověrou a po- korou a. nešetřením těla, nevšak úctou ně- jakou k nasycení p-ti. Sš. II. 218. Za tu duši prosí Boha, jejíž pleť tam ulehla. Sš. Bs. 43. Mluví o p-ti své co pravdivém chlebě nebeském. Kterak může tento nám p. svou dáti jísti ? Sš. J. 111. Svátosť pleti (Sš. L. 93.) = velesvátosť oltářní, das allerheiligste Altarsakrament. Hý. — 3. Celou bytnost člověka, tělesnou i duchovnou, či celou při- rozenosť lidskou, člověctví, člověčenství, člo- věka celého, die menschliche Natur, das men- schliche Wesen, der Mensch. A slovo p-tí se stalo, a přebývalo mezi námi. Sš. J. 21. Jakož jsi mu dal moc nade všelikou pletí, aby všechněm, které jsi dal jemu, dal život věčný. Sš. J. 259. Uzříť zajisté všeliká p. spasení boží. Sš. L. 48., 51. Co z pleti se zrodí, pletí se stává. Sš. J. 50. Vyliji ducha svého na veškeru p. a prorokovati budou synové vaši. Sš. J. 132. — 4. Nižší částku bytnosti lidské, za kterou člověk věcí smy- slných čenichá, tudíž baživosť, žádostivost či prírodnou ke zlu sklonnosť a pochylnosť, die Sinnlichkeit, Begierlichkeit, concupiscentia (opp. vyšší stránka člověka: rozum, mysl a svědomí). Nebo pleť žádá proti duchu a duch proti p-ti. Sš. II. 61. P. pak těch, jenž pokrmu nemají, ochabuje pro nedostatek jídla a tělo jejich hyne. Sš. Oa., J. předml. Vím zajisté, že nepřebývá ve mně, to jest v p-ti mojí, dobro; nebo chtíti příleží mně, činění však dobra nenalezám. Sš. I. 80. I my všickni druhdy obcovali v žádostech p-ti své, činíce vůli p-ti a myšlének. Sš. II. 93. — Poznam. Ku ponětí slova p. na 2. a 3. místě polo- ženém pojí se obyčejně vedlejší význam sla- boty a mdloby. Sš. I. 20.