Hřeben
Hřeben, u, m. (gt. hřebene, Sal. ), hřebének, hřebínek, nku, m., na Mor. hřeben (Brt. ), der Kamm. H. řídký, hustý, rovný, rohový, slonový (ze slonové kosti), kostěný, dřevěný; k česání lnu, vlny, Us.; na kožichy, na koně, D., koňský, zimostrazový, želvinový. Kh. Vlasy, se hřebe- nem česati. V. Přes h. stříhati. V. Lysému ne- slouží hřeben. L. Koudel na hřebínkách pře- mykati a myklíky n. drabky dělati. Us. H. na lupy. — H. kohoutí (kokotový. Mat. verb. ). Der Hahnenkamm. H. masitý, ku př. kondorův. Jhl. Kohout kokrhaje hřeben vyzdvihuje. Kom. Cítí, že mu h. roste (pyšný). Č. H. podšijní u kohouta: podbradek, brada. Jg. — H. = chocholka. V. — H. u koní, šíje, der Nacken. Jd. — H. nožní, nart. — Hřeben ruční; nožní (nart). Sal. — H., hořejší kraj ostrý hanbykosti, das Schambein. Ras. — H. ve sladovně, na němž lísky leží, der Kamm. Us. — H. n. hřebeny = brlení, mříže, Schutz-, Sturm-, Fallgatter (u vrat). Mus. — H. střechy, kukla, kukle, kobka. Dachspitze. Šp. — H. hory, vrchu = hřbet, čeřen, Kamm, Berg- rücken. Vz Pohoří. Vys. — H., dna v nohou, podagra. Ms. bib. — Hřebeny, očesané hla- vičky jetelové n. ze lnu, Samenköpfe beim Klee, Flachs atd. Koubl. — H., talíř s kosými zuby, das Sperrrad, v mlýnech. Vys. — H., šína n. bidlo se zuby na př. u kozlíku od stavidla, Vys. — H. prkna = kraj. D. — H. (Kamm, Kramm), přední čásť hřbetu di- voké svině. Šp.