Pohoří
Pohoří, n., das Gebirge, die Bergkette, -reihe. BO. P. jest řada hor souvislých. P. jest onen tvar vysočiny, jenž se skládá z řad a skupení hor, které dosahujíce značné výše jinak také pásma hor a souhoří se nazývají. Vz S. N. Čásť hornatiny, která jest dlouhá a úzká, nazývá se p. Blř. Části: hřbet (nej- vyšší třetina pohoří), úbočí (prostřední tře- tina pohoří), upatí (nejdolejší třetina pohoří). Nejvyšší čára hřbetu sluje hřeben. Hřbet mívá v sobě zářezy n. prohyby. Tyto slují, mohou-li se snadno přecházeti: 1. přesmyky; 2. proluka, je-li prohyb mělký a úzký; 3. sedlo, je-li prohyb mělký a široký; 4. soutka n. soutěska, je-li prohyb hluboký a úzký; 5. průsmyk, je-li prohyb hluboký a široký. Záhyby úbočí slují rokle. Větve pohoří; p. hlavní (od kterého větve vybíhají). Tl. P. pří- mořské, pomořské, Küsten-, souběžné, rovno- běžné, jednosměrné, stejnoměrné, Parallel- kette, prostřední, Centralkette, pobočné, Sei- ten(Parallel)kette, hlavní, Hauptkette, pá- semnaté, pásmité, Ketten-, Kamm-, okrajní, krajní, Rand-; p. se táhne, zabíhá, vleče se, táhne se směrem, jde směrem, prostupuje n. probíhá zemi, nastává, nastupuje, táhne se až k . . ., prodlužuje se až k . . ., vyplňuje kraj některý, rovinu obklopuje, obstupuje, obrubuje, obkličuje, obkládá, obtáčí, zavírá, lemuje, hradí, ohrazuje, jest kolem ní oto- čeno, otáčí se kolem ní; rozděluje n. roz- chází se v ramena, rozptyluje se, rozstupuje se na dví, dělí se na ramena, vysýlá větve, rozesýlá ramena; ramena p. rozbíhají se, odštěpují se, vybočují, vybíhají; p. s jinými p-řími se stýká, svázáno n. spojeno jest; k něčemu se připojuje, pojí; řadí se podlé něčeho, k němu se druží, přidružuje, k ně- čemu přiléhá, předkládá se něčemu, dopro- vází něco, přidává, přikládá se k něčemu. Š. a Ž. P. hřebenitá mají dlouhá, příkrá, hřebenitá temena, k oběma stranám příkře zapadající, s vrcholy namnoze ostrými, nad sněhovou čáru vynikajícími, jež činí nejroz- manitějšími způsoby divokrásné půvaby hor- ské přírody. Krč. 97. P. homolitá záležejí z jednotlivých homolí a bání, v řadách n. skupeninách se objevujících. Krč. 98. P. li- tavské, Krč. 253., biharské, 254., 349., ural- ské, 255., altajské, 256., jablonné, 256., baj- kalské, 256., skalní, 259., staré břidličné středočeské, 275., 317., míšensko-lužické, 324., 275., rulové, 276., žulové, 279., orlické, 337., žďárské, 345., záhřebské, 349., 646., orlavské, 350., slavonské, 647. P. sopečné (skupiny četných sopek). Bř. 252. — Pohoří, něm. Pohoř, vsi u Jistebnice, Kard. Řečice, Do- brušky, Lomnice, Turnova, Mírovic, Planice (v Klatovsku), v Těšínsku a u Jílového. PL. Vz Tk. III. 37., 46. Vz Výška, Hora a S. N.