Řváti
Řváti, řvu, řvi, řva (ouc), al, ání (také: řevu, zastr. řéveš, říveš atd.); řvávati =. křičeti jako lev, vůl; silně plakati, brečeti atd., brüllen; schreien, weinen, wehklagen, heulen. — abs. Řve lev, vůl, kráva, do- bytek, osel, lid. Us. Která kráva mnoho řeve, ta málo mléka dává. Mus. Jako lev řvoucí. Ros. Jeleni řvou. Ros. Lid řval (hlučně se ozýval; velikým křikem kvílil). Kom., Ros. Řve jako vůl, jako býk. Pk. Děvečka spala, kravička řvala. Sš. P. 540. Lev řeve hledaje, koho by požřel. GR. Ďábel nás obchází jako lev řeva. Štl., ZN. Řve jako mušketýr (silně). Litomš. Bda. Z řvúcí huby vyjde duša. Rkk. Divoký osel řeve. Cod. ms. olom. Hlas řvajících. BO. (Jerem.). Řeve osel polský; Jako roz- vodněné vody řevú. BO. — kde. Šelmy v lese řvaly. Puch. — kdy. Obyčejem lva v hnieviech řevuceho. Troj — proč: hladem, Us., hněvem. V. — jak. Čím viece řevú a vyjí, tiem viece ďábli duši mučie. Hus 1. 301. Běhá medvěd obžerný, aby břicho na- plnil a řeve hlasem velikým. Hus I. 301. Skřekem řvúce až do oblak strašno. Rkk. 52. Řváše Kruvoj řváním býka. Rkk. 18. Zařve jarým turem (jako tur). Rkk. Žalmy oslovskými hlasy řevou. Jel. — co kam: chrabrosť v lidi. Rkk. 18. — jak po kom. Kráva bez ustání řvala po teleti (hledajíc ho). Lvíčata řvou po loupeži. Br. Lev po loupeži řvoucí. Kom.