Popraviti
Popraviti = opraviti, conigere. Ž. wit. 118. 9. P. = odpraviti, utratiti. Hr. rk. 514., 531. Cf. Kn. rož. 129. — co, koho. P. do- bytek = pokliditi. Mor. Bkř., Kmk. Ty to rač p. (= poopraviti). Pass. mus. 371. — nad kým (k čemu, oč, kdy). Ten má p. nad druhým o můj dluh. NB. Tč. 90. Aby purkrabie zločince vyhledával a nad nimi p-val. Vš. 384. K tomu takovému chtěli by p. k jeho hrdlu i statku jakožto nad zlo- dějem. Žžk. 12. Ani nad tím má popravce p. (souditi), což neslušie ku popravě jeho. St. N. 95. (168. f.). — komu: pacholku (přilepšiti). Kld. II. 90, Brt. D. 252. Zá- vojík si popravuje. Vc. Lab. 47. — k čemu. Rozhněval by se a snad by k nám p-vil. Leg. Mnč. R. 27. — koho o čem. Pakli mne o tom nepopraví. Aix. M. 114. (HP. 93.). — čeho. Žena chtiece ohně p. (po- opraviti). Hr. ruk. 239. — co kde: doma své práce p. Neč.