Přízvučný
Přízvučný, Ton-, Akcent-. P. syllaba (která má hlavní přízvuk), znamení, D., pro- sodie (na přízvuku založená). Jg. P. verš, jehož skladba se zakládá na pravidlech pří- zvuku na rozdíl od veršů, založených na pouhém rhythinickém počítání slabik aneb na měření jich trvání (délky a krátkosti) dle pravidel časomíry. S. N. P. (fonetické) dloužení samohlásek, které děje se bez účelu mluvnického pouze následkem přízvuku na slabice spočívajícího. Příčiny jeho, jakož i účinek jejich, dloužení samo, jsou nedů- sledny a nespolehlivy. Vz Bž. 20. Vz Verš. P. míra, měření. Nz.