Rozum
Rozum = rozumění. Písař má svědomie, tak jakž svědci praví, po nich psáti, nic neopravuje z sebe, tref se svědomie jich nebo netref, buď k rozumu anebo nebuď Vš. 376. — R. = mínění. Ze svého r-mu prodávati (se svým míněním se vytasiti). Us. Němc. Chytil se r-mu dobrého, hatte einen guten Einfall. Koll. I. 227. By dítek nebylo, věděl bych na čem svůj r. posta- viti. Sdl. Hr. III. 82. — R. = smysl. Jediné v církvi pravý rozum písma se udržel. MH. 2. R. listu byl tento. Wtr. exc. R. věty. Mus. Tuto čteno něco na jiný r. 1535 Mus. Píši jim k tomu r-mu, aby . . . Arch. VIII. 180. Psaní učinil na ten r.; R. slov věcí dálých; V tento r. pověděl. Bart. 116, 47. Kšattové ne slovo od slova se ve dsky kladú než rozum. Vš. 159. V jaký r. jsou svou zprávu zavřeli; Nemohl k jinému r-mu mluviti než k tomu; R. listu byl takový; Odpověď psaná dána k tomu r-mu. Let. 111., 134., 361., 413. Ač nejsú plně táž slova, všakť jest plně týž r. Hus II. 332 Neb u vieře malú dosti řečí mnoho dobrého r-mu jest shromáždieno; Dada jim pravý r. svatého písma. Št. Kn. š. 13., 54. (2.). A z některých (spisů) jiné rozumy táhna. Chč. (Výb. II. 608.). — R. = mohutnosť duše atd. Vz Předmětenstvo (dod.). R. = mohutnosť duševní myslívá, pokud zabývá se věcmi nadsmyslnými; R. = mohutnosť činiti rozsudky. Pdl. exc. Cf. Um. R., in- tellectus. Ž. wit. 31. 8., 31. 9. R. theore- tický, praktický, Dk. P. 142., hloubavý. KB. 1. Ten dá člověku pro r., der gibt Einem aufzulösen! Dch. Nesu Kalousovy r-my (nechce-li někdo říci, co nese, odpo- vídá takto). U Žamb. Dbv. Co neseš? Roz- umy (= nemusíš věděti). Čce. Tkč. Rozum tobě dám; Kóň a mezh, jimž nenie r. Ž kl. 31. 8. a 9. Zle, kde rozumu vládne síla. Hdk. Do siedmého roku deťom vlasy ne- stríhaj, bys jim rozumu neukrátil. Dbš. Obyč. 7. R-me, poď domů (říká, kdo něco hloupého řekl, prstem na čelo si ťukaje);Pohnul r-mem, jako kráva ocasem (pro-mluvil hloupě). Val. Vck. Pověsil v ho-spodě r. na hřebík (opil se). Ty máš r-mu,že bys jím ani hovno neosolil (málo). Us.Je nedostatečného r-mu. Us. Po r-mu soběpočíná. Ehr. To ti je r.! Němc. To vámnese r., že . . . .; Ten stele r-mem (mluví,jakoby všemu rozuměl). Us. Vk. Nikohonebral na r. (šprýmů s nikým netropil). Sá.Nemá r-mu za troník, za špetku, ani zagrešli. Hnšk. Tam r. merajú. Rr. Sb. Orl.IX. 248. Ti už dali rozumu dobrou noc.Němc. III. 124. Nepůjde pro rozumy dokrámu. Šml. Časem rozum do ruky přijde(zkušeností člověk zmoudří); Kdo rozumunemá, co nerozumného, nechápe; R. se cvi-čením brousí. Sb. učit. R. panuj nad hně-vem. Výb. II. 932. Na pohled orel, ale r.tetřeví. Lpř. Mnohým jazyk před rozumemutíká. Výb. II. 1173. Jeho r. byl tak jasný,že j'mu bylo všecko známo. Abr. R. od-púzie lakotu; Nebyl při r-mu, když jestzbožie mařil. Hus II. 426., 302. Mají mnohor-mu a málo peněz. Světz. 1880. 50. Kdožbožieho královstva snažně hledá a s roz-umem; Když sú rozumem srozuměli; Prvenež toho móž r-mem dosieci. Št. Kn. š.29., 119., 7. Řeči ty nechtějí mu nijak dorozumu. Tbz. Je ľahšie r-mom hýbať akokolom dvihať. N. Hlsk. I. 4. Lidé i pro r.přicházejí o r. Němc. Bž. Kde vládne síla,tam r-mu mohyla. Vm. exc. Kde pověra,tam málo r-mu. Kmp. Mo (má) hlavu sivu,mo tež jakýsi r. VSlz. I. 224. Milosť božíostříhej našich r-mů. Bart. 176. Kde r. ne-stačí, tam čas pomůže; Ač má nápad nasummy, nedědí syn r-mů; Bůh r. lidskýpřevyšuje; Zřídka se scházejí štěstí a r.Bž. exc. Šlapá r-mem. Vtipu třeba časem,r-mu vždycky; V těžkostech poznává ser.; R. kraluje, zvíře jen pamatuje; R. Bůhs krásou nespojil; R. bez ctnosti, jako mečv rukou šíleného. Hkš. exc. Lepší s ná-prstek štěstí než s korec r-mu. Pk. Bezúrazu jede, koho r. vede. Us. Kmp. Rozumv konvici zapomenul (nesmírně pil). Zbrt.exc. Vše s Bohem a s r-mem! Šd. Mladý r.chodí po ledě (snadno padne, zbloudí). Us.Hora dubová, metla březová to r-mu dodá.Brt. N. p. 273. Jaký r., taká řeč. Šd. Akáhlava, taký r. N. Hlsk. XVIII. 203. Zaspal,když sv. duch r. rozdával (je hlouyý). Us.Kšť. Kaj r. nestačuje, tam třa kapsum (ka-psou) dokládať. Brt. — R. = mudrlant. Toje r.! Us. Brt. — R. = jablko. Mor. Brt. - R. = kořalka. Vz Zbytek. — R., a, m., os. jm. — R. Jan, 1824.-1858., proř. při něm. realce v Praze. Vz Tf. H. 1. 62., 172., 200., Šb. Dj. ř. 284., Pyp K. 360., Rk. Sl., S. N.