O
Cf. Mkl. aL. 62., 76. — O se seslabuje, vz Vm. ad Mkl aL 11., 12. — O se střídá s a: chramať, havořiť, kobzale vedle kob- zole, laziť (slov. loziť). Mor. Brt D. U Místka: chlop, škorupa (slov. skarlúp), škrobať, po- matovať, pomatka, joščerka. Brt. D. 103. — S u: putvora, hurák, puděkovať na By- střicku na Mor. Brt.— S y: tynuć v Opav- sku. Brc D. — O se stupňuje. Cf. Mkl. aL. 62., Bž. 30. — Str. 198. a. 3. ř. sh. za 1878. 3. polož. Cf. Brt. D. 7., 60., 84., 99. — O se vkládá (198 a.). O přibírá na jihových. Mor. místy nomin: strýko, šohajko, Jurko. Brt. Na Domažl., z časti i na Klatovsku ku jménům místním rodu muž., která jsou za- končena tvrdou souhláskou, lid rád připíná o, čímž jméno nabývá rodu středního: Trha- novo, Kouto, Loučimo, Bezděkovo, Votíno atd. BPr. — O- neoddělitelná předložka u časoslov udává 1 směr kolem: oběh- nouti, osvítiti, ověnčiti, olemovati, otlouci, otočiti atd.; 2. začátek děje, který počíná odloučením nebo zbavením toho, co bylo okolo něčeho: ojediněti, ochaběti, oněměti atd.; 3. jen malou míru děje: ohřáti, ochla- diti; 4. příčinu a) pomyšlenou čili účel: oplatiti dluh; b) pomyšlenou, které činnosť slovesná dosící se snaží t. j. snahu a úmysl: omlouvati; c) tajný neb lestný úmysl: opá- lili, opiti, omámiti, otráviti; d) výsledek: opanovati: e) výsledek záporný: oslyšeti, opominouti. Vz Jurs. 23.-30., Ob. Pk. v Olom program na rok 1875. 8. — Jm. muž. v -o ukončená (str. 198 b.) podkladají dle Gb. nejčastěji nominativ v a: Hromádko, y, ovi, u, ou. Tak i u Jičína, u Skutče, u Tá bora. Ant. Mikenda, Stč Cf. Bž. 118., Kvř. Ml. 45.-52. O masc. v -o vz Prk. Př. 14 O strč. sklonění substantiv kmene o Vyd. J. Gebauer. V Praze 1886. O sklonění jmen střed. kmene na -o vz Kvř. Ml. 59 — 61.