ČárželČáržel, Tschiaschel, ves u Verneřic. PL. Čas. Mkl. Et. 31. V MV. nepravá glossa. Pa. Časech i časích. Bž. 19., 83. V časi (zastr.). Kat. 112. (Prk. Přisp. 10.). Nom. pl. čěsi (zastr.) Vz doleji a Listy fllol. 1882. 112. — Str. 157. a. ř. 8. sh. Č oprav v Č. Ř. 26. sh casu oprav v: času. Ad Č. = chvíle po sobě jdoucí. Cf. Kram. Slov. 73. Č. prů- měrný, hvězdní či siderický, synodický či soucestní, tropický či návratní či periodický, anomalistický, drakonitický č. oběhu mě- síce, přístavní, Stč. Zem. 108, 107., 116., 165., 169., 170., 223., 765., Š. a Ž. Času ur- čování u Římanů. Vz Vlšk. 156. Č. střední, pravý, hodinový, skutečný. ZČ. I. 167,., 168. Č. oběhu či oběhový, die Uralaufzeit. Š. a Ž. Prodlení času, die Zeitdauer, posloupnost' času, die Zeitfolge, běh času, der Zeitlauf, pořad času, die Zeitordnung, projití, vyjití času, der Zeitverlauf. J. tr. Č. otáčení, die Umdrehungszeit, interkalarní, Interkalarzeit. Šp. Č. jest dar ceny nesmírné. Mž. 6. Jak to za ty časy bývalo. Us. Vk. Všechno na čas, pán Bůh na věky; Nemnoho vlasů ne- mnoho času, kurze Haare sind bald gebürstet. Dch. Čo sa nedá chvilkou, to sa podá časom. Sl. ps. 31. Časem první mocnější právem. Cor. jur. IV. 3. A. LIX., G. XXIV. Časem pokuty se stěžují. Ib. M. X. Vojáček idzě krajem, lesem, něji un chleba čas za časem. Sš. P. 594. Č. dravcem (jako dravec = rychle) letí. Hdk. Č. všecko změní. Koll. Čeho rozum nemůže, to č. léčí. Koll. Většího zlořečení za mnoho času nebylo, jako u dvora pana z Pernštejna. Čr. Jeden č. minulý ukraden mi jest postav sukna; Času jednoho, když jsem byl v Rakúsích; V jeden č. poručil mi Jiřík půl kopy na těch rukojmiech; Potom jednoho času zběhlého, když .. .; Jenž (pe- níze) v ten čas chod svůj měly; Před ně- kterým časem zběhlým, doněž ještě peníze horší byly; Čas některý již minulý zastavil jsem službu svú jda s niem; To stojí v reji- střích nebožtíka Peška, v ten č. fojta; A v tom časi dávném žádný se na purkrecht netáhl: Chce-li máti ty sirotky ještě čas při sobě chovati, toť jí muož popříno býti; Že on ten č. byl fojtem. NB. Tč. 10., 11., 22., 28., 29., 41, 65., 168., 204, 286. Jiřík v ty časy purkmistr náš, vyznal. NB. Tč. Zbožného ta hróza děsí, neb jsú přišly bludné čěsi. 15. stol. Biechu u vojště lítí čěsi. Alx. V. 1565. Vz Listy filolog. 1882. 112. V tom marně č. se tráví. V. Maličký čásek. BO. V krátkém časi. GR. A tak knížata, jenž sú zde za malý čásek . . .; Tiem dnem miení spasitel malý čásek, v němž se hřiešní ra- dují. Hus. I. 257., II. 311. Ve všě časy. Ž. wit. 9. 5. I mohl jest sobě rovného syna všemohúcieho kromě času z sebe divně po- roditi ; Počat jsa nikdy času toho nebylo, kakžkolivěk najmenšího, by v něm nebyl pravý Buoh a pravý člověk; U malém času. Št. Kn. Š. 17., 19., 184. Č. utíká, jako voda, každé chvilky věčná škoda. Prov. Kšť. Č. prý jest dobrý oráč a proto všudy brázdy vyorává. Bdl. Važ si času, chyť se práce, zahálky se střez co zrádce. Užij času svě- domitě : pamatuj, že uplynulý nevrátí se více ; žádná škoda větší není, jako času promaření; Č. nechť si uplyne, jen když ztracen není; Sílu a č. má člověk darmo. Sb. uč. Slovo vyrčené, dědictví ztracené, čas, jenž uplyne, nikdy se nenevrátí; Všecky věci č. mění; Č. přináší růže; Č. času nepracuje; Č. na nikoho nečeká; čas platí, č. tratí; Čas a příhoda rozumu škola. Prov. Bž. Č. nejlépe poradí; Kde rozum nestačí, č. pomůže. Lpř. Všeho do času; Přijde č., přijde rada, dies diem docet. Km. — Pozn. Slova čas nyní zbytčně užíváme. Dostal dovolenou na čas dvou neděl = na dvě neděle. Nemám času = nemám kdy. Brt. S. 3. vyd. 177. — Vz S. N. — Ad Č. = okoličnosti. Dle potřeby času. J. tr. Má svaté časy. Št. Kn. š. 96., 172. — Ad Č. = směr atd. S časem se srovnávej. Lpř. — Ad Č. = čas života. Mladý č. je drahší od čistého zlata. Ht. Sl. ml. 209. Řádně živi byli po všecky časy let svých. NB. Té. 288. Po vše časy toho krále (za jeho panování). Alx. V. (Anta. I. 3. vyd. 33.). — Ad Č. = počasí. Dělá se na čas. Us. Šd., Vk. Jsem rád, že se už dalo na časy. Us. Po nečasu bývá čas. Km. Václav- ský é. Zl. Blýská se na časy. Us. — Ad Č. — termin. Č. prošlý. Šp. Do toho času že pohověti chce. NB. Tč. 9. Měl mi pod ji- stým časem na to list učiniti. Půh. II. 197. Za času neupomínal z práva a léta jsú prošla dvoje i troje. Půh. II. 229. Dal letuom projiti a za časuov nepohonil. Ib. II. 621. Nestál v čas uložený. CJB. 383. Na č. ulo- žený neplatil. Nar. o hor. a kov. Ještě není jeho č. (ještě neumře). Tkč. — Ad Č. = doba příhodná. Byl již č, pilný a veliký čas, hohe, höchste Zeit. Lpř. Sl. Co dobrého, chce času svého, gute Sache braucht Weile. Dch. Č. placení (ku placení, platební, Zah- lungszeit), Nz., k plnění, Erfüllungszeit, J. tr., dobrý, tučný (když je vysoká, daňčí a srnčí zvěř nejtučnější, die Feistzeit), Škd., vypovídací (výpovědi, Aufkündigungs-), pe- čení, Brat-, práce, Arbeitsdauer, loužení, Aescherzeit. Šp. Ona slehla bez času (dříve času). U Rychn. Vk. Č. loupání, Schäl-, hájení, Hege-, vrcholení, Kulminationszeit, k družení (kopulování, Kopuhr-), rojení, Schwärm-, vyvážení dříví, Holzausfuhrs-, k vysazování, Satz-, šťávnatosti, Saft-, za- hájený, Schon-, zrání, Reif-, plavení lodí, Schiffahrtsperiode, učení, Lehr-, převodní, Umwandlungszeitraum, m. Sl. les. Máš dě- večko krásu, skovej ji do času. Sš. P. 273. Č. nám je už domov jíti. Ht. Sl. ml. 239. Poněvadž v tolikém času žalobnice o ten podsedek mlčela, má již dále také mlčeti. NB. Tč. 158. Pozde je už žialiť, keď sa raz č. ztratí; ten čo raz uplynul, viac sa nena- vráti. Slav. 17. Již č. přichází. Výb. II 43. Tej řečí svój č. uhledav. Alx. BM. v. 75. (HP. 82.). Ale toho časa nenie, by oč měli promluvenie. Alx. (Anth. I. 3. vyd. 37.). Protož na ten súd pomnieti slušie, donidž jest č.; Uzřev svój č.; A č., jenž mu jest dán, aby ten zvedl užitečně; Když jest byl mluviti čas. Št. Kn. š. 24., 39., 181., 182. V č. podobný, tempore opportuno. Ž. wit. 31. 6. Č. ve světě mnoho platí, nemúdrý je, kdo ho tratí. Tč. Má už č. (aby umřel), už si tu dost pobyl. Tkč. Po času přišel; Ještě není po času. Km. Všecko (každá věc) má svůj č. Sb. uč., Lpř. — Č. = čmýra. Bdl., Čs. lk. Všecko má svůj č. mimo starých bab. Slez. Tč. — Časem. Každé umění hodí se svým časem. Bž. exc. Bůh časem zarmu- cuje a obveseluje své volené. Bart. — Do času. Buďž tiem kamením rozptýleným do božieho času. Št. Kn. š. 139. — Na čas. Už na časy (dlouho) takové maso jsme ne- měli. Us. Vk. Dává si s tím na čas. Dch. Měl na čas, že utekl! Ta sklenice měla na čas, že nespadla (málem by byla spadla). Us. Vk. Tudy se ta vojna na ten čas ro- zešla. Bart. Modlitev na čas přenechajíc; Na však čas. Št. Kn. š. 88., 182. Že jest v takové potřebě na ten čas. Zř. F. I. D. XXVI. — Na čase. Na čase přišel. Us. Pk. Jest na časech (= jest těhotná). Bdl. — Od času. Nezdá sa mi a to len od času (už dlouho). Sl. ps. 72. Od istých čias. Pokr. Pot. II. 205. Od těch čas. Bž. 83. Čas od času se břečky zamíchají. Šp. — Při čase. Při času sv. Havla. Čr. — V čase. Dnové obecní v času běžíc, minú nám. Št. — V čas. V svój čas. Št. Kn. š. 111. V čas potřeby, nebezpečí. Us. Kol. 3. Bylo v čas. Dch. V čas velikého spokojení moře. Ler. Bu- devě v ten čas bohata. Mst. Já v ty časy měl jiného poručníka. Půh. I. 177. V ty časy by osvěta. Alx. V. (Anth. I. 3. vyd. 33.). By byli milosrdenstvie žádali v čas. Št. Kn. š. 23. Ve čas se toto líbí. ve čas toto. Št. — Za čas. Jak to za ty časy bý- valo. Us. Vk. Ti kořenóv nemají, neb za čas věřie a v čas pokušenie odstupují (Luk. 8.). Hus II. 71. — Po čase. Potom po ně- kterých časech, když jest svého syna ože- nil, tedy jest prodal ten purkrecht. NB. Tč. 12. — Č. v mluvnici. Str. 159. a. ř. 20. zd. za Prov. polož: Praesens gnomické. — Ib. ř. 17. zd. za Pass. polož: Praesens sna- hové, de conatu. — Ib. ř. zd. za spí polož: Praesens historické. — Ib. ř. 4. zd. za 5 polož: Vz Brt. S. 3. vyd. 97.—98., Prae- sens — Str. 159. b ř. 14. sh. za vyslovuje polož: Praeteritum snahové. — Str. 160. a. ř. 14. sh. dodej: Vz Bž. 168, 213., Brt. S. 3 vyd. 98.—99., Brt, D. 192., Minulý, Im- perfektum. — Ib. ř. 17. zd. za Zk. polož: Cf. Bž. 168, 213.— Ib. ř. 7. zd. za Anth. : Neb Odolen z Chyš nalezl jim byl brod. Dal. 82. Ten (kříž) byl kázal kněz Mezka učiniti. Dal. 74.— Str. 160 b. ř. 21. sh. za Zk. poluž: Vz Bž. 169., Brt. S. 3. vyd. 100., Předminulý.— Pozn. Plusquamperfectum na Mor. častěji se slyší: Jednúc to býł větrvyvrátil, tož zme to moseli znovy stavět.Na vesno sem to býł kúpíł, a už sa to po-trhało. Rany (střelné) sem kdysi býł počúł.Už to było přestało. Jednúc było sa stało,ai do kosteła byli vešli. Brt. D. 192. — Ib.ř. 26. zd. za Zk. přidej: Cf. Bž. 168., 169.,171., Brt. S. 3. vyd. 100. — Str. 161. a. ř.20. sh. za Mk. přidej: Cf. Bž. 168., 169.,Po.— Ib. ř. 21. zd. za 82 polož: PoznamKdyž se popisuje nějaký děj, který se ne-koná právě v přítomnosti mluvícího, nýbržzvykem a obyčejem jest vůbec, užívá se naMor. futura za praesens historicum: Sikorkapřiletí, bude ščebetat a chytí včely. To takaz ze zdrava chytne člověka a bude łúpaťa naťahovať. Do Rožnova je dobré dvě ho-diny, co pořáď bude stúpať. — Tak i dětipopisujíce hru užívají futura: Já ju buduv tom kole hónit, jak ju chytnu, budu jubít do chrtba? — Dočkáme (= máme po-čkati?)? Půjdu tam (= mám tam jíti)? Tá-že-li se kdo po hospodářích, když jich nenídoma, ptají se domácí časem minulým: „Co'schťél? néni naších doma." Brt. D. 191. -- Nakonci článku připoj: Cf. Bž. 168., Vm. 70.,Nz. 286.,
Program olom. gymn. na r. 1876.Sep8. Veselý, Die Praesensbildung des sla-vischen und ihr Verhältniss zum Infinitiv-stamm von A. Leskien v Arch. für slav.Philologie V. 4. 497.— 712., oznámeno v Li-stech filolog. 1882. 165. Cf. i Listy filolog.I. 49., IV. 101. — Č. na otázku kdy vy-jadřuje se a) akkusativem, vz Akkusativ(I. 17. b), Brt. S. 3. vyd. 37. 4.; b) geniti-vem, vz Genitiv (I. 391. a), Brt. S. 3. vyd.49. 1.; c) lokalem, vz Lokal (I. 939. a.), Brt.S. 3. vyd. 56. 2.; d) instrumentalem, vz In-strumental (I. 586. a), Brt. S. 3. vyd. 58. b.1.—3.; e) pády předložkovými: a) předlož-kovým genitivem, vz: Z, S, Za; ß) předlož-kovým dativem, vz: K; y) předložkovýmakkusativem, vz: V, Na, Ob, Pod, Za; d)předložkovým lokalem, vz: V, O, Po; e)předložkovým instrumentalem, vz: S, Před.Cf. Brt. S. 3. vyd. 72.-73. — Č. na otázkujak dlouho vyjadřuje se a) akkusativem,vz Akkusativ (I. 17. b.), Brt. S. 3. vyd. 37.2.; ß) předložkovým akkusativem, vz: Po,Za, Přes, Na a Brt. S. 3. vyd. 73. 2. —
