Časoslovo
Časoslovo. Slovesa náležejí k hlavním částem řeči. Vypovídáme jimi o podmětě, že jest, že jest činným anebo trpným anebo jimi vytýkame i jiné příslušnosti podmětové. Pouhým slovesem pronésti lze úplnou my- šlénku či větu, neboť jím lze vyjádřiti pod- mět činnosti, činnosť samu a vztah činnosti k podmětu: píš-e-me. Bž. 159. Dle významu sloves dělíme je v odtažitá (sponová: býti a v nářečí lašském: němaš, něma, nimaš, nima = není. Tam toho něma. Vz Brt. D. 165.—166.) a srostitá (všecka ostatní). Sro- stitá dělíme dle významu a dle směru čin- nosti ve slovesa podmětná (I. 164. a), před- mětná (přechodná a nepřechodná, str. 163. b) a zvratná (str. 164. a). Dle jakosti děje jsou: neskonalá (počínací, 163. a., trvací, 163. a., opětovací, 163. a., opakovací, 163. b.), skonalá {okamžitá či jednodobá, 163. a., 164. b., končící, 163. a.). — Str. 161. b. ř. 1. zd. po tvary přidej: Cf. Ht. Sr. ml. 256. — Str. 162. a na konec první třídy přidej : Slovesa I. tř. nemají v infinit. kmeni žádného pří- znaku; infinit. kmen rovná se kmeni pro- stému. Bž. 177., Slov. I. 165. a. Kmeny zavřené, vz Bž. 177.—185., otevřené, ib. 185.—187. — Druhá třída. Vz Bž. 187.-190., -nouti a str. 165. b. — Třetí třída. Smaž: sháněti. Příznak ě držíme jen v infinitivě více než dvojslabičném, předcházejí-li ret- nice (b, p, v, m) anebo zubnice (d, t, n); jinde měníme v infinitivě více než dvojsla- bičném příznak ě v e: želeti, hořeti, vězeti; v infinitivě dvojslabičném ě dloužením mě- níme v í; bdíti m. bděti, smíti m. směti. Vz 165. b. a Bž. 190—194. — Čtvrtá třída. Vz 165. b. a Bž. 194.—196. — Pátá třída obsahuje kmeny na -a, které po souhlás- kách měkkých přehlasilo se v -e: vraceti, krájeti. Vz Volati, Krájeti, Mazati, Bráti, Hřáti a str. 165. b., Bž. 196.-203. O časosl. vzorci krájeti (sázeti) vz Listy filol. 1878. 53. — Šestá třída. Vz Bž. 203.—204. a str. 165. b. — Str. 163. a. za Rod přidej: Bž. 166. — Ib. ř. 30. zdola za meč přidej: Bž. 162., 164. — Ib. ř. 14. zd. za 312.: Cf. Bž. 165., Končící. — Ib. ř. 11. zd. za vypisování polož: Vz Bž. 162. —Ib. ř. 7. zd. za miluji: Cf. Bž. 163., Brt. D. 116. — Ib. ř. 2. zd. za násl. polož: Cf. Bž. 162., 189. — Str. 163. b. ř. 18. shora za Doucha polož: Cf. Bž. 163. O iterativech a frekventativech v mor. nářečích vz Brt. D. 155. —157., 166. — Ib. ř. sh. 23. za 115. polož: Cf. Bž. 164. — Ib. ř. 8. zd. za města polož: Cf. Bž. 160. — Ib. ř. 1. zd. za světem přidej: Cf. Bž. 161. a strany osobné vazby sloves před- mětných vz Programm malostranského obec. gymnasia na rok 1877. 14. — Str. 164. a. ř. 10. sh. za vadnu polož: Dle Bž. 160. značí a) pokojný stav podmětu: bdíti, ležeti, se- děti, spáti, státi; b) činnosť, která sama sobě postačujíc nepotřebuje doplňku, čin- nosť z podmětu nevynikající, v něm uza- vřenou: běhati, choditi, plakati, řváti a p. — Ib. ř. 20. sh. za bezpodmětné polož: Cf. Bž. 161., Brt. D. 166. — Ib. ř. 26. sh. za 270. polož: Cf. Se, Počíti se. — Ib. ř. 15. zd. za Kz. polož: Slovesa bývají též druho- složená, decomposita: na-po-čísti, po-roz- právěti atd. Bž. 239. Vz Předložka. — Ib. ř. 7. zd. po Ht. přidej : Cf. Bž. 212. — Ib. ř. 4. zd. S. pomocná, která, pozbyvše pr- votného svého významu plného, jenom se slovesy jinými jsouce spojena se sbíhají: býti, bývati, dáti, chtíti, kázati, moci, míti, musiti, nechati, ráčiti, smíti, voliti. Bž. 162. — Str. 164. b. ř. 11. sh. za 263. polož: Cf.Bž. 160. — Ib. ř. 12. sh. za jednodobá polož:Cf. Bž. 164., 165. — Ib. ř. 26. sh. přidej:Cf. Bž. 176., 209. — Ib. ř. 29. sh. za Zk.polož: Cf. Bž. 176., 211. — Č. bezpřízna-ková (bezesponová), jichž kmen přítom-ného času příznaku (spony) nepřipíná. VzDáti, Věděti, Jísti, Býti. Bž. 204. — Č. ur-čitá, jsou-li v indikativu nebo v conjunk-tivu nebo v imperativu, jínak slovou ne-určitými. Vz Bž. 167. — Č. zvukodobná(onomatopoëtická): bacnu, bouchnu a p. VzBž. 189. — Č. zdrobnělá (v. diminutiva)znamenají nejen zdrobnělosť, nýbrž i roz-drobenosť, děje v jednotlivé doby: baďkati,ťapkati, drobčiti, čapotati, mrholiti, brabor-nit a p. Vz -gať, -kať, -oškať, -čiť, -siť, -čeť,-otať, -ytať, -oliť, -oniť, -ořiť,-utiť, -covať,-novať. Brt. D. 159.—160. — Č. intensivní(v. intensiva) značí vzmocnělosť, zhrubělosť,neleposť děje, jsou v nářečích východomor.velmi hojna a tvoří se příponami: -áňať,-ázňať, -íňať, -ýňať, -ýzňať, -ŕňať, -lňať,-ŕzňať, -úňať, -ázgať, -úgať, -úzať, -úzgať,úcať, -úchať, -ústat, -útať, -ícať, -ýcať, -igať,-ygať, -ysať. Vz tyto přípony a Brt. D.158.-159. — Cf. S. N., Listy filolog. III.70., 72., IV. 301., V. 55., Jg. Slovs. 59.Slovesa sesilovací a pokračovací zvláště.Seps. Kar. Doucha. V Praze v programuII. čes. realního gymn. na r. 1876. O videchslovesa čili o perfektivních a imperfektiv-ních slovesech jazyka čes. Sepsal A. Fleisch-mann. V progr. královéhrad. na r. 1876. — Č. = kniha, v níž jsou duchovní hodinky. Kotík.