Genitiv absolutní
Genitiv absolutní. Ablativ absolutní vyja- dřován býval hrubým graecismem v staré če- štině genitivem, jindy dativem a nominativem. Nemajících oněch, odkud by zaplatili, otpusti oběma (non habentibus illis). Ale ješče jich nevěřících, ale divúcích se pro veselie, vece jim (illis non credentibus, sed mirantibus). Vz Jir. Nákr. 73. Cf. Mkl. S. 616. — P) Ge- nitiv rodový (g. generis). Jím označujeme: a) všeobecně rod věcí, ku kterému jméno ku genitivu přidružené přísluší (gt. rodu), b) Ne- určitý celek, jehož nějakou částkou jméno s ge- nitivem spojené jest (gt. kolikosti, gt. quanti- tatis). — c) Látku, ze které se něco skládá aneb kterou v sobě drží (gt. látky, g. materiae). Brt. Gt. rodový pojí se a) se substantivy: hoj- nosť, zásoba, síla, moc, počet, dostatek atd.; cent, libra, Hřivna, loket, kopa, pecen, krajíc, skyva, kus, drobet atd.; hromada, zástup, dav, houf, stádo, roj, vojsko, stráž atd.; studnice, pramen, potok, krápě, nádoba, sud, bečka, džbán, láhev, sklenice, míska, pytel, hrsť, po- klad, vrstva, stoh atd. Vz tato jména. — b) S pády předložkovými, jimiž se naznačuje ko- likost'. Chlebuov měli do sytosti. Háj. Kněží na tisíce mívali. Har. Už je nás na mále. Us. — c) S číslovkami základními od pěti počínajíc, druhovými i neurčitými. Vz tyto. — d) S příslovci kolikosti: hojně, drahně, spoře, dosti, pokud, potud. Vz tato. — e) Ellip- tický ve větách porovnávacích, sousledných u výkřiku k označení úžasu a podivení. — Brt. Gt. 11. -16. Ostatně vz Genitiv D (látky, kolikosti). — Q) Genitiv s předložkami. Jen genitiv řídí předložky: bez, beze, dle, podlé (podle), vedle (vedle), do, od, ode, u, z, ze, kol, kolkol, okolo, vůkol, místo, strany, se strany. Předložky s akkus., genit. a instr.: s, za. Vz jednotlivé předložky zde naznačené. — Pozn. Genitiv závislý na pádu předložkovém spodobňuje se druhdy tomuto. O svatém kříži nalezení (= o nalezení sva- tého kříže). Pass. Vstavše k svatému Pankráci hrobu šli. Pass. V tu středu po matce boží na nebe vzetí umřel. Let. — (Brt. ). Spo- dobení to děje se i když se assimiluje gt. (poss. ) pádům bezpředložkovým: dvanáctý červen m. dvanáctý (den měsíce) června. Na Plaště: Mám něčí jiný (= jiné) koně než svý (své) m. jiného. Kinská zahrada m. Kin- ského zahrada. Cf. Listy filolog. II. 234. Prk. — Dodatek 1. Nynější užívání genitivu jest na mnoze bezuzdné. Bezuzdností tou jsou vinny na mnoze grammatiky samy, bud' že zaujímají stanovisko chybné obme- zujíce se jedinou dobou (klassickou), buď že chybnou stilisací k nesprávnostem svádějí. Nejhlavnější případy, kdy za nynější doby se genitivu (dle grammatik) příliš užívá jsou: a) po slovesech, složených, s předložkou do (Vz Do); b) po slovesech žádosti (vz jednotlivá); c) po slovesech složených s předložkou po (vz Po); d) ve větách záporných (vz Ne; Genitiv E. ). Vz více v Mtc. 1871. seš. 3. str. 127. — 136. — Špatně se ku př. klade gt. po slovesech: ctíti, činiti, dáti, dáviti, hraditi, jísti, obětovati, obrati, opraviti, opustiti, po- drobiti, poříditi, porouchati, poručiti, poslati, přinésti, přivésti, prohlédnouti, roznítiti, roz- třískati, sbíti, sebrati, sehnati, shledati, shro- mážditi, slaviti, složiti, spraviti, stavěti, sužo- vati, světiti, těšiti, tropiti, učiniti, udeřiti, ukojiti, usaditi, utvrditi, uzdraviti, varovati, vítati, vyzvati, vzbuditi, vzývati, zahnati, zachovati, zaslati, zjeviti, zloupiti, zočiti atd. — Pozn. I. O přílišném užívání genitivu vyslovil se i Ht. (Srovnav. mluvnice str. 37. ). — Pozn. 2. Genitiv u příčestí perft. pass. Vypraveno poslův. Vz Příčestí. — Dodatek. 2. 0 náhradě genitivu adjektivem. Adjektivem označuje se veliký počet takových poměrův, které v jiných jazycích buď geni- tivem buď jiným pádem prostým i předlož- kovým se vyjadřují. Jsou to adjektiva tvo-řená na -ův (-ový), -in, -í, -ní, -ský, -ný. — Adjektiv těchto užívá se: 1. za gt. pů- vodu. Slyše stráž volanie pastušino. Výb. I. 30. Maria pro strach Herodesův se skryla. Har. I. 197. Od úraza hromového byli ucho- váni. Pass. 197. Dám sobě nožovú ránu. Št. Kn. šest. 184. Sto kyjových ran dáti. Výb. 1. 240. — 2. Za gt. látky. Vidím ocelová pouta, železné řetězy. Kom. Lab. 14., 34. Posýlá mu sukni zlatohlavovou. Har. II. 59. Držel měděný hrnec. — 3. Za gt. přisvo- jovací. Libuša byla nejmladší dcera Krokova. Háj. 6. Pochlebník sestřenec lhářův. Č. Obrové srdce jmějieše. Výb. I. Divíš se chrámové okrase. Výb. I. 292. Dievčí ruka na vy k vládě slaba; Člověčie věc jest hřešiti; Sirotčí poručník nápad vezme; Mléko kozie; Slepičí kuřátka; Kostelnie dvéře. Výb. L, 5., 1005., 71., 204., 313. V klášteře jest ně- kolik příbytků v mnišských. Pref. 490. Mnoho psů zaječí smrť. Č. — Pozn. Je-li substan- tivum přívlastkem adjektivným opatřeno, užívá se: a) genitivu substantiva. Tudy táže Zábojevým slovem, onamo slovem prudká Slavoje. Výb. I. 14. — b) Adjektiva posses- sivného. Syna Jindřichova ciesařova říšského, sedmého tiem jménem, Jana, této dievce umyslili za muže vzieti. Anth. I. 99. — Pozn. 2. Je-li jméno vlastní opatřeno přívlastkem substantivným, užívá se: a) jména vlastního ve formě adjektivné a genitivu jména appo- sitivného. Ladislav, syn krále Albrechtuov. Tov. 8. Tělo krále Václavovo na Vyšehrad jest přineseno. Let. 26. Heřman, syn Oty Dlúhého, pojal dceru Albrechtovu říšského krále. Výb. I. 463. Syn urozeného pána Ješkuov. Arch. I. 143. Odění bylo mého společníka Šešelova. Půh. I. 130. — b) Obou jmen ve formě adjektivné. Sluhy Deciovi ciesařovi. Pass. 687. Bořivoj do Moravy k dvoru k krá- lovu Svatoplukovu přijel. Výb. I. 310. Mar- gareta žena Peškova Kopáčova. Půh. I. 1. 31. Vz Listy filologické a paedag. II. 233 Prk. — Pozn. 3. Je-li jméno majetníka ozna- čující určeno větou vztažnou, užívá se: a. ) genitivu possessivného. Anděl Boha, jemuž já sloužím. Bl. Gr. 67. — b) Adjektiva posses- sivného. Joanka Kameníkova, kterýž před tím byl konšelem, upálena jest. Let. 255. Milo- srdenství boží budiž pochváleno, kterýž mně oči otevřel. Kom. Lab. 5. — Pozn. 4. I zá- jmena osobná táhnou se druhdy k adjektivu possessivnému. Tu nalezne starostu komorni- čieho (= komorníků), jenžto je (komorníky) jakožto posly vydává. Anth. I. 109. Múdrosť božie všecko spojila v svět jeden a do vóle jeho nezboří jedno druhého. Anth. I. 143. — 4. Za gt. podmětný. Stalo sě v Betlémě nynie noci božie narozenie. Výb. I. 399. Po odjezdu královském času k tomu nebude. Žer. Záp. II. 73. Dsky nebyly otvierány bez panského věděnie. Arch. I. 56. Toho dne bojováno až do západu slunečného. Troj. 376. Královna na hlavní bolesť stonávala. Har, I. 280. — 5. Za gt. předmětný. Čtvrté léto před Jeruzalémským obležením. Pass. 363. Jeremiáš plakáše zbořenie Jeruzalém- ského. Št. Kn. šest. 129. Stráže žalářové. Výb. I. 297. — Pozn. 1. Za gt. předmětný užívá se též zájmen přisvojovacích. Čiňte to ku paměti mé. St. kn. šest. 218. Na mou i mých záhubu přitáhl. Troj. 307. Jediný jest Hospodin učinitel náš a budoucí soudce. Kom. Lab. 120. — Pozn. 2. Druží-li se k zájmenům tako- vým apposice substantivná, vyjadřuje se vždy genitivem. Na tvém dvoře, jakožto ctného pána, vyvolávám Jetřicha. Tov. 98. — 6) Za gt. ro- dový. Když sejest Jidáš oběsil, světí apoštolé, chtiec počet apoštolský naplniti, sv. Matěje volili. Pass. 227. Národ rybí. Výb. I. 543. Krvaví potokové po ulicích šli. Bart. 276. — 7. Za gt. jirčovací. Trhový den hleď každý svého. Č. Matiáš z Chlumčan, hejtman města Pieseckého. Arch. I. 156. Přitáhli jsú do Slanského města. Háj. 41. Ta obět zůstane k věčné cti a slávě města Trojanského. Troj. 444. — Z Brt. Gt. 25. — 29. Vz také článek Fr. Prusíka. v Listech filologických II. 232. — 234. — Článek tento hlavně sestaven z Zk. Skl. 115. — 169.; Zk. Ml. II. 16. — 22.; Mkl. S. 457. — 577.; Brt. O genitivě závislém na substantivech a časoslovech. V programu gymnasia slovan. v Brně 1873. a Mtc. 1872. (Kde cituji: Brt., str. ' míním jeho genitiv v programu brněnském). Vz také Ht. Sr. ml.