Instrumental
Instrumental. Pád sedmý, jímž obyč. j označujeme nástroj, kterým něco konáme, i slove j-lem (nástrojným pádem). Bž. 63. O koncovkách i-lu vz také: Bž. 84., 101., 126. — Sír. 581. a 15. ř. sh. polož srovná- vací m. porovnávací. — I. srovnávací. Po- hnal mě holomkem (jako h-ka); Ač sedí na jednom zboží hospodářem. Kn. rož. čl. 31., 51. Slzy potóčkem sé valéchu. Kat. j 698. Kdo Martinka zhusta světí, statek dý- mem mu vyletí. Č. M. 60. Co z úst vrabcem vyletí; Vyjel teletem, volem se vrátil; Co malým ptáčkem do knih vletí. 1b. 79., 343. Hořelo srdečko plamenem; Ty zakvitneš růží a já kalinú. Sš. P. 274., 797. Kvitni mi růžičkou. Koll. Zp. I. 18. Už ti nevoňajú rozmarýnom líčka. lb. 145. Mořem rozlilo se množství lidu. Exc. Stál panáčkem. Us. Ježkem o soupeře svého se otíraje. Kos. Vz Bdl. Obr. L. S. 137. - Cf. Ht. Brs. 116.— I. přísudkový. Za přísudkový nominativ klaďme instrumental, jestliže řeč jest o tom, v jaké měnivé způsobě jeví se podmet. Pdg. II. 390. Chč. klade tento instr. k nazna- čení proměnlivé, nepodstatné podoby, kteRou podmět na se béře. A protož množ ženou býti muž podlé toho rozumu a žena mužem. Chč. P. 42. a. Vlk pastýřem ostane. 76. a Pravda bude se bludem zdáti. 21. a. Vz více příkladů a jiné vazby vedlé instrum. u Chć. v Program. Obec. real, gymnasia v Praze na r. 1877. str. 12. — O instr. pro- středku vz tamtéž str. 13. — O i. v nářečí bohuslavském na Mor. vz Program brněnské realky na r. 1884. str. 3. O instr. prostoro- vém, časovém, způsobovém, příčinném, lát- kovém a předmětném, výrokovém v mor. nářečích vz Brt. D. I. 182. —183. Cf, Brt. S. 3. vd. 188., Šf. Strč. ml. (ve Výb. I.) 126. ;