ProvéstiProvésti, vedu, veď, veda (ouc), vedl, den, ení; provoditi, il, zen, ení, na Slov. děn, dění; prováděti, ěl, ěn, ění; provázeti, el, en, ení; provádívati,provázivati, provozovati = naskrze vésti, durch-, hindurchführen; voditi, aby shledl, herumführen; s někým jíti, následovati, begleiten; činiti, páchati, konati, thun, verüben, treiben, betreiben, verrichten; dokázati, prokázati, darthun, be-, erweisen, durchsetzen, ausführen; vymoci, způsobiti, ausrichten, bewirken; usmrtiti (sc světa p.), aus der Welt schaffen; p. sobě = počínati sobě, sich betragen, thun, sich be- nehmen. Jg. — abs. Provede-li, tehdy ob- drží na Bartošovi, z čehož jej pohnal. Půh. I. 311. Pakli neprovede, obeslaný bude očištěn. Kol. 21. On maje provésti, kde jest byl ten čtvrtek, utekl jest z města, NB. Tč. Nepro- vede-li žalobce, pohnaný osvobozen bude ; Kdo jistí a za pravdu něco pokládá, pro- vozovati jest povinen a ne ten, kterýž od- pírá; To má toliko provozováno aneb od- vozováno býti, oč strany spolu činiti mají. Pr. Kdo požene z jisté summy peněz a právo by ustál, ten každý má toho staného práva užiti, i nebude jemu potřebí provozovati. Zř. F. I. C. 26. — co, koho. P. někoho (s ním jíti); provozovati rejdy, skoky (tan- covati), pýchu, rozkoš, moc (násilí), násilí, nepravosť, zločinstvo, nešlechetnosť, lotrov- ství, tyranství, modlářství, řemeslo, svou králku, umění, živnosť, kupectví, myslivost', kouzla, rytířské kusy. V. Provoď vás Bůh! Slavné činy, čertovinu (dováděti), vraždu, krádež, dětinství, ukrutenství, právo (vz Průvod), rozbroje, Kom., čáry, obchod p. D. P. Veliké věci, při, Jel., lenosť, vášeň, náboženství, šašky, Us., svou vůli, Br., ne- čistoty (smilniti), Reš., něčí zpěv, Hank., kratochvíle, Vrat., štolu (u horníků = pře- sednouti), Vys., zločiny, advokatství. J. tr. To lze provésti; p. svůj úmysl, zákon, svou hru, volbu, mety (voltigiren). Dch. P. svůj pych. Pal. IV. 2. 136. Nebo tehdáž ještě za obyčej bylo pannám myslivost' provoditi. V. Při čemž každá strana svou při vysoce lí- čila a provozovala. Bart. P. střídu, eine Strecke treiben, v horn. Hř. Ktož co pro- vede, buď dsky nebo svatební lidi, podlé toho páni chtí súditi. Půh. II. 444. Původní jeho mocné výsledky provede; Nepřátelé Páně dále sočení své provodili; Aby (hřích) povahu svou hříšnou všelijak provodil; P. klam; Dozorství mravné provoditi. Sš. L. 12., 71., I. 79., Sk. 55., 205. Beneš žalobu pro- vedl ; provésti právo; Přes to, když svědomí provedú, což vyznají, při tom mají zůstati; Strany mají výpis z desk p.; Provedl panský nález o ten dvůr; Tu opět má svú nemoc provésti. Půh. II. 223., 341., 446., 519., 551. Muože-li to p., kte ty peníze a před kým kladl; Já jej p-dil, begleitete ihn. NB. Tč. Za právo jest v české zemi: Kdož na koho žaluje a viní koho z čehokoli, že ten má to nejprve provoditi a ne ten, kdož pohnán jest; Žalobník čímkoli pohnaného viniti chce, musí to dostatečně prve provoditi; Každý původ žalobu svou prožalovanou má pro- voditi, viň z čehokoli; Pohnaný žalobníka dobře k tomu drž, aby to provodil, co pro- mluví a z toho ho nepropouštěj, aby st jinam přenesl. Pr. Původ což jest prožaloval, to také povinen jest prokázati a provésti. Kol. 12. A když pohnaný přísahu provede a očistníci také budou přísahati, tehdy. Zř. F. I. C. 34. Stané právo kdož obdrží při soudu purkrabském očkoli, má relaci vzíti ku dskám ve čtyřech nedélích a provozovati (to), oč pohnal. Vál. 159. Tehda kaž komorníkóm a ti provedú třetí póhon. Kn. rož. 78. Čert vždy musí svou (králku) provésti. Prov. Provedl tam znamenitý kousek. Ros. — čeho. Ten toho provedl! Ten provedl změn (neurčitou summou)! Ale jinak akkus.: p. co. — co skrze co, skrze koho. Veliké věci skrze něj provedl. Jel. Hřích vládu svou provodil skrze smrť; Onu (mohutnosť) otec skrze syna na světě provodí. Sš. I. 67., 88. — co, koho kudy. P. někoho skrze zahradu, Us., skrze dvoje dvéře, Ros., vo- jáky skrze mustruňk. V. P. po domě, po městě, Kom., po zámku (ukazovati mu). Sych. P. někoho cestou, Ojíř., táborem. Ml. — co, koho čím. Co libým zrakem p., Troj., zpěv pianem. Us., něco důvody (dokázati), Jel., svědky a svědomím. V., Žer. Záp. II. 81., 150. Svědky nepravosť jeho provozuje (do- kazuje). V. P. něco listinou, J. tr., účtem (dokázati). Nz. Provodil sílu ramenem svojím. Sš. L. 19. P. koho očima. St. skl. II. 114. Chci to svatebními lidmi ukázati a p., jakž mi páni najdú; P-dl jsem to dobrým svě- domím. Půh. II. 426., 438. Nenie povinovata svědomím toho provoditi; Každý svú při svědomím chce provoditi; Že ta sukně za dva zlaté jemu dána jest, ať to svědomiem provede; P. něco listem, fojtem a konšely; Ne jedniem ale na sto osobami provésti by chtěl, že jsem jemu těch peněz pójčil; Chce-li toho Martin požiti, má to svýma dvěma prstoma na kříži přísahúu provoditi podlé práva. NB. Tč. Toho jsou ničímž nikdá ne- provedli. Bart. 299. 16. Můž věno své sva- tebními lidmi, kteří při smlúvách byli, pro- vésti. Tov. 80. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci svědky p. a na panském ná- lezu dosti míti. Tov. 37. Ktožby útratní škody provoditi měl, ten má je dvěma n. třemi člověky hodnověrnými provoditi; Krčmy, kteréžby mohly
provedeny býti od 30 let buď výsadami neb svědomiem, ty mají při tom zuostati (deren dreissigjähriger Bestand durch Privilegien u. s. w. nachgewiesen werden kann); A on neměl čím provésti. Vl. zř., 298., 300., 215. Útratní škody provoditi ho- spodářem a dvěma svědky. Zř. F. I. J. 9. — koho kam: do nejbližší pevnosti někoho p. Vrat. Někoho k hrobu provoditi. Chč. 447., V., k činu. Šm. Zločince na popra- viště p. Sych. Něco na světlo p. (vydati). Šm. — co na koho = dokázati. Bart. II. 12. Provede-li tu věc na toho člověka, jakož byl pohnal o tu klesku. Puh. II. 454. Že to na Martina provede svědomiem hodným; Chce to naň p., že jemu těch 13 zl. dlužen jest spravedlivě; Dlužens mi a to na tě provedu; Já to naň provedu dobrými lidmi, kteříž při tom byli. NB. Tč. Toho žádný na nás neprovede na věky. Bart. 299. 16. Ať se to naň dobře provede. V. Nemohl provésti na souseda, čím jej nařkl. Ml. Pro- vedu to na tebe tvou ženou. Svěd. P. na někoho svou pohledanosť (seine Forderung erweisen). J. tr. Neb to na pána toho pro- vede, že jest s vólí pána svého to učinil. Vl. zř. 481. Na kohož by se to p-dlo. Zř. F. L A. 5. Aby to na toho měštěnína dvěma svědky provedl, že jest to mluvil. Václ. 12. P. na někoho dluh. Pr. 1532. — co jak. Podlé práva něco p. (dokázati). Zř. F. I. Veselá divadla s radostí provozovati. V. Jedni nad druhé umění provozovali. Cyr. P. něco podlé zemského zřízení. Zř. F. L B. 18. Aby k ní provedla (ihr gegenüber), což jest mluvila, pakliby neprovedla, aby- chom ji opatřili jakožto ženu nevinnú. NB. Tč. P-dil je šnekem dolů. Bl. Kdo ctnosť provodí, neprovodí jí mimo Boha, nébrž v Bohu; Slavík mrákotu v sladkém klokotu provází; Provodíc čáry a kouzla použitím vědomostí přírodnických. Sš. J. 56., Bs. 16., Sk. 96. (Hý.). Skrze Jordan Bůh svůj lid suchou nohou provedl. Har. II. 171. Poňvadž neprovedl póhona podlé knih. Půh. II 347. Jeden na druhém beze vší příčiny sobě dané svou vůli a moc provozuje pod řádem a právem (== bez práva). Bdž. 168. — co kde jak. V němž (v listu k Římanům) zásadu svrchovanou, že . . . ., s podivnou duchaplností provádí a dovozuje; V prvotné církvi vůbec vyšší svět mocí a silou svou skutky patrné provodil. Sš. I. 6., Sk. 56. Chtě v své při se svědomiem to nejedniem provésti, ale s osobami. NB. Tč. Dítě na vo- dítku provoditi. Pt. Vz P. co kde. — co proti komu (jak). Co provede proti pobožným. Br. Obě strany proti sobě podlé ortele od zřízených rad nad appellací provedli. Mus. Provedl svou vůli proti mně. Ml. Provedli své póhony proti nim. Půh. II. 383. Svou vůli, svou zlosť a závisť proti někomu p. Bart. I. 34., 32. Pavel neobřezání Tita tam (v těch soukromých schůzích) proti židov- níkům šťastně provedl. Sš. Sk. 186. (Hý.). — co nad kým (jak). Kocurník bylina svou moc nad kočkami provozuje. Byl. Podivna jest to moc, kterou Ježíš nad lidmi zištnými p-dil; Ale i nade přírodou Filip moc p-dil. Sš. Sk. 96., J. 43. Provedl ukrutenství nad poslem, Kom., ukrutnosť nad poddanými. V., Háj. Pod zástěrou práva svou pýchu a libost' nad poddanými provozuje. V. P. nad někým vraždu, svou moc, vůli. Er., J. tr. Kdoby nad kým svou vůli provedl. Er. — co kde. Slovo boží v srdcích! moc velkou provodí. Br. Slavné činy v Asii provozoval. Ml. Pří- sahu v kapli p. Vš. P-dl před úředníky 4 listy s pečeťmi a k tomu 2 sedláky. Půh. II. 491. Vypravováni to Janovo v celém postupu svém mistrovsky
provedeno jest; Obdoba a parallelismus, jejž tu apoštol mezi Kristem a Adamem provodí; V těle hřích svou králku provodí; Ve hlavitých pohanské vědy sídlech boj ten provedli. Sš. J. 158., I. 63., 81., Sk. 190. Jenž provoduje na ho- rách seno. Ž. k. 146. 8. P. při před soudem (= dokázati). Jg. Kejkly na provaze pro- vozovati. Ml. Aby svú nemoc na posudku provedl; Svědky na posudku něco p. Půh. II. 486., 517. Člověk musí mravnou pro- měnu na sobě p.; Zloduch moc svou za dopuštěním božím na nich ku potrestání všetečnosti p-dil. Sš. I. 67., Sk. 224. (Hý.). — co, koho z čeho. Z těch akt to pro- vedeme. Trip. P. něco z svědectví písem. Cyr. -- koho odkud, z čeho : se světa někoho provoditi (usmrtiti). Kom., Troj. Kteréžto král přikázal provésti ven z Čech. Let. 111. P. koho z domu. Er. P. 474. Pa- kliby díla nemohli míti, aby z města poctivě byli provozeni. Sedl. Rychn. 3. Nemám peněz, enom trojník, ešče mi ho milá dala, dy mne z domu prováděla. Sš. P. 135. — co s čím. S tím vojskem málo provedeme. Jg. — co proč: umění pro svou zábavu provozovati. Ml. — sobě (v čem, nač) = počínati si. Pyšně, ukrutně sobě provozovati, nádherně v jídle a v šatech sobě p. V. Nevím, nač si provodí. Sych. Ten si provádí (vede si pyšně). Us Kšá. Všelikou kratochvíli si p. Us. — se. Ta věc se už provádí. Dch. Po- kud se co prokáže a provede. J. tr. Tyto dvě domněnky provésti se nedají. Sš. L. 3. Provoditi se = pyšniti se. Us. u Brušperka. Mtl. — co kdy. Žalobu svú v sněmu pan- ském provedl. Půh. II. 150. Pohané nepra- vosť tu (smilství) také k službě bohům a bohyněm při luperkaliích a dionysianinách provozovali; Ještě za Mojžíše Israelité pro- vodili modlářství. Sš. Sk. 182., 85. (Hý.). Z jara děvy provodí hru na Helenu. Sš. P. 724. — že. Provedl jsem to, že. . . Br. Chci to provésti, že k němu lepší právo mám. Půh. II. 591. Což J ... provede, že je právem ob- držal, toho má požiti. Půh. II. 553. To pro- vésti chce, že jí zlatý dal; Jestli provede, že ten dluh zaplatí. NB. Tč. — adv. P. něco špatně, dobře, Us., zmužile, hrdinsky, Flav., poctivě, V., při výmluvně, Jel., vz P. sobě. Vz Prosaditi.
