PrstPrst Cf. Mkl. Etym. 243., Mkl. aL. 262., Ž. wit. 143. 1., Milíček. P. ruční. Št. Kn. š. 120. Kloub
prstu u nohy, Zehengelenk, nehet, snět, -gangräne, vřed, -geschwür, vykloubení, -exarticulation, vymknutí, -lu- xation, obrovský vzrůst, -riesenwuchs. Ktt. exc. Matka s děckem hrajíc a jemu
prstíčky přebírajíc, jmenuje je: malíček, milíček, prostředníček, oblizmiska, všiváček Zlinsky. Brt. Dva háky jinak
prsty (při přísaze). Výb. I. 986. Krátké a tenké
prsty značí rozumného. Vz Výb. I. 959. Chyť se duše mého
prstu, přivedu tě k pánu Kristu. Sš. P. 26. Při nucených návštěvách jde všecko přes
prsty (nudně). Mor. Hrb. Neudělal, ani co by
prstem hnul. Ani
prstem nehnul. Us. Hnsk. Kdo chce mět p. celý, nech ho ne- strká mezi manžely. Us. Brt. Jakož ti činie, ješte se jim dadie ujieti za
prst, ani pak za vši ruku. Št. Kn. š. 135. Kdo má
prst cely, něstrkaj ho mezi manžely. VSlez. I. 229. Má to v
prstech, jako slepý housle. Hkš. Kdo
prsty do sklenice strká, volá bídu. Us. Starého řezníka
prst krmného vola pře- váží. Bž. exc. — Hádanka. Na dvou rato- lestech deset větviček drží jeden peň (ruce,
prsty, tělo). Brt. Dt. 156.