PětiPěti, (píti), pěji, pěj, pěje (íc), pěl, pěn, pění = zpívati, singen; v strč. hlasitě odří- kávati, recitare, modliti se, hersagen, vor- tragen, beten. Vz co do časování Bíti. Cf. o původu Mkl. aL. 136. 138. — Kohout děje (kokrhá). Reš. Ktož kak umie, ten tak pěje. Alx. Slavík pěje. — komu. Vám pěju najniží z dola. Rkk. 8. — nač; na žaltář. Št. N. 152. Někomu na česť p. Us., BO., Výb. II. 9. 11. — co k čemu čím. Ty pěješ srdce k srdcu pěsňú z středa hoře. Rkk. 8. — jak. Pěje slavíček s křivánkem, pěje truchlým hlasem. Kadl. Pěj mu plnou měrou. Sš. Bs. 166. Tě příslušnou chválou pějem. Jb. — co, koho: chválu něčí, Br., pateř, hodiny, hodinky, vieru, otčenáš, věřím v Boha (hlasitě oclříkávati n. modliti se), Kořínek, žaltář, Jel., mši, Dal., píseň vítěznou. Ráj. Tebe potom pěli (opěvovali). Ráj. — kde. P. před někým. Rkp. pr. pr. Vůkol trůnu cherubíni chválu ti pějí. Puch. — ke komu. Pěvše chrápavě k mateři božiej. Rkk. 55. — co jak; modlitby myslí čistú. Kat. 1185. — po kom. Pěj radši dobře po stehlíku nežli špatně po slavíku. Pk., Č. — co komu k čemu, v co. Jíž (panně) či k chvále čili v příhanu slyšeť píseň jakovousi pěti. Sš. B. 166.
