Rada
Rada, y, f., gt. pl. rad. Dříve psávali rada n. radda nečiníce žádného rozdílu ve významu, ku př. Háj., nyní píšeme jen: rada. Vz ku konci Rada = rádce. R., spo- lečné o něco radění-se, mluvení, rozjímání, uvazování, der Rath, die Rathsehlagung, Befathsehlagung. V radách o něco s někým býti; v radu s někým vejíti. Háj. Radu držeti, bráti, míti; do rady, v radu jíti, v radě býti; do rady vzíti, povolati; radu s někým o něco bráti, držeti; někoho k radě bráti; rady snášeti; s radou něčí vše činiti; v radách kvapný a scestný; o čemž jest 1; bez rady (uvážení). V. Lživě naň svědčí aneb zlú radu proti němu dává. Hus. 1. 229. Pán stran dědictví sluhova v radu vzal syna dědice. Sš. Oa. 218. To nenávidění jich v osnovu rady boží přijato bylo. Sš. J. 247. (Hý.). Od nepřítele radu bráti. Us. Radu s někým bráti (s rychlíkem = s nohama se poraditi). Br., J. tr., Koc, Er. P. 171., 479., Výb. II. 4L, NB. Tč., Sš., Žer. f. 16, b. Šli do rady, jsou v radě. Ros. Konšelé na rad- nici toliko rady své držeti mají. Kol. 15. Tu nemúdrú radu vzěchu. Dal. 13. (1. 11.) Pozvav Styra, člověka k radé múdrého. Dal. 32. Žeby byl na radu pojal neudatného. Dal. 18. 27. Neuměje sobě dáti rady. Alx. To by z rady na sebe pověděla (= schválně, ta- kové jest dobrotisko). Us. u Rychn. Msk. Jak k Dunaji přijeli, velkú radu měli. Sš. P. 188. Jíti k někomu na radu. Sych. Rady o to mezi sebou skládali. Kom. V radu zlou se scházeti. Po radě bývají páni, moudřejší. Č. Po účinku zlá rada. Prov., Č. S radou = rozmyslně. V. Kde dva, tu r., kde tři (více), tu zrada, nebo: Ve dvou r., ve třech zrada. Prov., Č. 1 sešli se kmetové a mezi sebou radu brali. Gusle od Kappra. Radu s dějinami bráti. Kos. Ol. I. 143. Přece to na něm vymohla, kdo ví jakou radou. Us. Vk. Nejde daleko pro radu (pro odpověď); Dobrá r. je drahá; Z večera kvas, z rána rada Us. Kšá. Kdož o svá předsevzetí s Bohem radu bére, šťastný jest. Anth. II. 220. Protivnú radu sobě vzíti. Alx. Pro léta (mladá) ještě rady nemíti. Alx. Hněvem moudré rady překážky berou; Pochlebná a úlisná slova v radě nebezpečná; Když jest krátká r., přichází z ní nenabytím váda. Pr. Synu můj, drž se starých rady, jich po- slúchaje nedojdeš brzo vady. Pulk. Drž se dobré rady, nedojdeš brzo vady. Lb. Ale však najlepšie rada, jiež mój smysl móž za- chytiti. Kat. 2498., Bylo zle o dobrou radu. Dch. Svou radou v něčem působiti; něčí radou n. z něčí rady něco předsevzíti (ne: «a radu). Er., J. tr. Kdož rád sedí v radě, ten ostojí v každé svádě. Dal. 17. To je z míry dobrá rada. T. Bez rady nic nečiň. a po účinku nepykneš. č., Lb. Za radou něčí jíti (poslouchati). Us. Ani do rady, ani do vady. Vz Hloupý. Č. Chytrá r. ne vždycky svůj průchod má; Zlá r. vlastního pána bije; V které obci není dobré rady, tam ve všem panují velké vady. Rb. Vz Kvapnosť. Zlá rada rádci nejhorší. V., Lb. Po radě páni moudřejší. Lb. Vz Rozvážnosť. — R., porádnosť, schopnosť raditi, die Weisheit, Klugheit. Při starých lidech nachází se rada jako při mladých síla, V. Muž plný rady. Sych. — R., co v radě nalezeno, uzavřeno, der Rath, Entschluss, Anschlag, Plan. Radu proti někomu skládati. Br. Radu změniti, na jinou radu přijíti, nastoupiti. V. Stálý úmysl n. rada, V. Radu vykonati, trestati, zamítati, kaziti. Br. Radu někomu těmito slovy vynésti. Jel. Rady pronesení (zrada). V. Radu zjinačiti. V. — R. v theologii, též r. evangelická = raděné dobro t. j. takový skutek dobrý, jehož Bůh nepřikazuje, nébrž toliko odporoučí, jehož nepředpisuje, nýbrž jediné radí, der evangelische Rath, consilium perfectionis aneb též prostě consilium. MP. 19. Tři jsou rady evangelické totiž: 1. do- brovolná chudoba, 2. ustavičná čistota (či bezženství pro Krista volené) a 3. dokonalá poslušnost pod správcem duchovním. Jsouc- nost rad; námitky proti jsoucnosti rad; vy- konání rad; nauka, pravda o radách; roze- znávání mezi povinností a radou; rozdíl mezi příkazem a radou. Rada nevyslovuje nutnou podmínku k dosažení blaženosti na prosto; Kdo nevykoná rady, nehřeší; K čemu rada vybízí, je lepší; Věcně je tuto rozdíl mezi příkazem a radou světle vysloven; Kristus tuto uděluje rady; Kde však o radu jde, tu; Za vykonání rad neslibuje života věčného, nýbrž připovídá poklad v nebi; O pannách radu dávám; Katolické tedy ro- zeznávání mezi povinností a radou zakládá se na dostatečných důvodech biblických; Vždy činila církev rozdíl mezi povinností a radou; Bíledně to bije do oči při těch evangelických radách; Skutečně (fakticky) vyznává církev jsoucnosť rad učením o sli- bech ; Námitky proti jsoucnosti rad učiněné pochodí z nepravých podmínek (suppositio) a z nedorozumění; A proto nauka o radách tomuto zákonu lásky neodporuje; Pak by ovšem žádných rad nestávalo. MP. 19—23. Ale samého majetku odčísti se nepadá v obor povinnosti obecné, nébrž činí radu evange- lickou; R. nevztahuje se k účelu, nébrž ku prostředkům; Rady prohlídají k cestám. jakými člověk snáze, kratčeji a jistěji cíle svého dosáhá; Tři jsou podlé toho rady evangelické, jak i život světský zvláště třemi povozován bývá vášněmi; Jsou po- vahy lidské, které stíží jinak leč prostřed- kem evangelických rad spasení své opatřiti mohou; Ve slovích Páně také jiná r. evan- gelická se nalézá. Sš. Mt. 265. — R., přátel- ské, důvěrné poučení jako prostředek k ně- čemu, der Rath, Einschlag, die Meinung. V. Já vím radu. Nevěděli si rady ani pomoci. Proch. Kdež jest dobrá rada, tuť bývá i pro- spěch. Flav. Rada od smrada (špatná). To je rada od starého smrada. Us. Hý. Vyšla rada od smrada (od nezkušeného). Us. Sml. Dobré rady nezraď; z něčeho radu vzíti; na něčí radu dáti; rady neposlušný. Us. Dch. Nevěsty, ej jakou radu dáte? P. sl. 16. Ach mamičko, dajte vy mi radu, probil sem já zemanovi hlavu. Sš. P. 794. Pan král jde k babě na radu; Jen ty mi dobrou radu dej. Er. P. 481. Tou bych vám byl radou, abyste . . . Kos. 01. I. 226. Za radu někoho žádati. Arch. I. 83. Radu někomu v něčem dáti. Kat. 468. Něčí rady stříci. Alx. Tvé rady nechci zavrci. To není jeho kázáním ani radú. Půh. II. 222. Od myslí nepravých nečekej rad zdravých. Pk. Ne- vybírej, nepřebírej, tu ti dávám radu. Sš. P. 297. Z tvé rady. V. Radu komu dáti, vnuknouti; rady uděliti, radou pomoci; rady ptáti, hledati, žádati, za radu prositi; rady něčí následovati, poslouchati; radou něčí se říditi, spravovati; po radě cizí choditi, po- stupovati; radou cizí vedenu býti; něčí radě povoliti; jinou radu míti, rady snášeti; ne- věděti, jaké sobě rady dáti. V. Radou při- spěti. D. Radou a skutkem. Zlob. Radu bráti; o radu se ptáti. D. Něčí rady upo- slechnouti. Flav., Vrat. Na něčí radu dáti; Nevoní mu ta rada. Sych. V radě poblouditi. V. Rady od někoho žádati. Háj. Někoho za radu žádati; tázati se o radu. D. Tázal se znalců o radu; Zde není jiné rady než ustou- piti. Ml. Jsi-li mladý, užívej rady. Prov. Komu není rady, tomu není pomoci. Us. R. zlá, vz Rb. 271. — R. = osoby radu sklá- dající, též shromáždění jich, die Rathsver- sammlung, der Rath, Stadtrath atd. Domácí, říšská r. Dch. Raditi se o něco v rozdílných odborech rady (v rozdílných senatech, in abgesonderten Senaten etwas berathen). J. tr. Cizozemcóv v radu nevnaď; Múdrý král má múdré mieti v svej radě; Po radě pána po- znati ; Nevěrného z rady pudil. Smil v. 487., 477., 479., 468. V tajné radě s někým seděti. Kat. 2920. Na radě s někým seděti; V radu poče Němce jímati; Zeměné na Křivoklát sě tajně snidú a tu v tajnú radu vnidú; Pak múdřejším hrad poručí a v radě je vsdy seděti uči řkúc: Ktožť rád sedí v radě, ten ostojí v každej, svádě. Dal. 49., 168., 109., 124., 17. Kteří jsú v ty časy v radě byli. NB. Tč. Tu králova rada vyřkla, aby mi vše stúpil; Toho mám svědomie královu radu. Půh. II. 614., f)78. Než jestliže syn který na otci dílu požádá, otec s radú přá- telskú má mu díl dáti. Tov. 83. Věc v plné radě uvážená. V. Uznání rady. Kom. Stará, nová r. Radu osaditi, shromážditi, do rady jíti, do rady někoho volati. Us. K němu do rady se scházeli. Mus. Někoho do rady po- volati. Háj. Němec v české radě. Prov. R. jest již shromážděna. Ml. Počet větší v radě přemáhá. Pr. Z rady někoho vyvrci. Er. R. pěti osob, v pěti osobách, z pěti osob. Us. Dům rady obecné (radnice). V. Seděni rady n. na radě (soud). V. Dvorská r. vojenská. R. zemská, der Landesrath, r. hejtmana (z pánů a rytířů zemsk. hejtmanu na Mor. od případu k případu od sněmu přidělovaná), úzká (kněžská, der engere Rath der Brüder - unität, později: Starší jednota). Vz Gl. 290. Cf. Tov. 16. *R. tajná. Vz Žer. Záp. II. 188. R. královská, vz Rb. 271., Gl. 290. Proto 12 pánů v radě sedí, aby, čehož neví aneb čemuž nerozumí jeden, to druhý aneb jiný připomenul a vnukl. Pr. Na radách dobře mluviti a v boji se zmužiti. Pk. Vz více v S. N. — R., kdo radí, rádce, zvl. osoba k tomu určená, aby radila, der Rath, Raths- herr, Beisitzer. Někteří různili slovo radda = rádce, úředník a rada = radění, ku př. Kom., Plk. a jiní. Různění to však nemá žádného základu, ježto souvislost' ve větě smysl ukazuje. Jg., Brs. 153., Toms. R. soudu komorního, V., císařský, královský, knížecí, Ros., při řízení zemském, D., u práva, Plk., tajný, při stavu zemském, při appel- laci, městský, dvorní. Z Jg. R. místodržitel- ský, krajského, zemského (vrchního) soudu, finanční, školní, hospodářský. R. konsistorní (strany titulu vz Důstojnost' n. Důstojný).