Rada = radění se. Radu s někým vzíti. BO., Alx., Hus III. 100., Výb. II. 41. Vzali radu o něm, kterak by ho zahubili. Drk. (Mus. 1888. 330.). Všeckna naše myšlení a
rady. Pož. 58. S nimi v radu všel. Výb. II.
1331. Nechoď tam, kdež rady mají, doniž
tebe nezvolají. Sv. ruk. 197. Což s múdrú
radú činíš, v své se škodě méně viníš. Ezp.
965. Měj o to dobrou radu s múdrými. Št.
Přijde čas, přijde r. Us. Veliké věci potře-
bují veliké rady. Sb. uč. R. zvířat. Vz Sbn.
822., Jir. Ruk. II. 161. — R. = poučení.
Lepší dobrá r. než peníze. Us. Šd. Vyšla
r. z velkého hovada (špatná). VSlz. I. 236
Radou na Janka uhoditi (marně někomu
raditi). Mor. Knrz. Radou jeho všechno
činil. V. Toť jest moje r.; Ač budeš mé
rady střieci. Anth. On tu radu přije milě;
N'umě sobě dáti rady. Alx. Toho má mu
pomocen býti skutkem i radou. Št. Nemohú
sobě rady dáti; Podle rady ďábelské. Št.
Kn. š 87., 20. Někdy babská r. lepší než
desíti doktorů. Us. Tkč. Za takovou radu
vyseru se ti na hlavu (o tu nestojím). Us.
Ničím tak rádi neplýtváme jako svou radou.
Exc. Přišel sem, aby mi dal z toho dobrou
radu. Hr. ruk. 383. Jest veliký hřiech zlá
r. o blížniem bez jeho vědomie. Hus I. 234.,
379. Na světě není tak zlého jako r. muže
lstného; Jistá škoda v lestnej radě. Ezp
1352., 1353. R. otce synovi Vz Výb. I.
910. nn., Sbn. 249. Z brzké rady pochází
želení. Výb. II. 936. — Cf. Kn. rož. 133 ,
Jg. H. 1. 738. Rada: Iz, kaj ľudě jeďú;
seď, kaj ľudě seďú; stůj tam, kaj se stává;
dávaj, kaj se dává; zpívaj, kaj se nuďú;
uč se, kaj se učí; mluv tam, kaj se ptává;
spi tam, kaj se spává. Slez. Šd. — R. =
osoby atd. Zemská školní, zemědělská rada.
Us. Své šlechtice jměj v svej radě. Anth.
I. 3. vd. 34. R. biskupská, papežská. Hnoj.
R. větší = konšelé. Vz Wtr. Obr. 633. — R. = způsob, běh. Neví, jakou radou by se z toho dostal. Us. Msk. — R. = ochranná meta při hře v míč. Já jsem v radě; Skočil do rady. Us. Rgl. — R., y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 125.