Rameno
Rameno. Cf. Mkl. Etym. 273., Ž. wit. 9. 15. (36.), Deut. 11, Št. III 525., Slov. zdrav 327. — R. = ruka. Štít zlatý na rámi držieše. Ezp. I22. Podali si r-na. Vrch. Chraň tě r. boží. Tkč — R., Oberarm, m. R. mezi nadpažkem a kotníkem loktovým. Stff. Komu tčie vhóru ramena, strašivý jest; ale kto spustil dolóv ramena, jest hrdina. Výb. I. 960. — R., Schulter. Dáti něco za ramena (zapomenouti). U Žamb. Dbv. Osm zl. přes rameno (= prohrál). U Rokyc. Fč. Má hlavu v ramenech (krátký krk). Čce. Tkč.