Rtut
Rtut, u, m., rtuť, i, f .(zastr. rduť), v obec. ml. tut' (Vz T), v Krkonš. truť, Kb., u al- chymistův: jedovatý had, Vys., na Slov.: živé stříbro, argentum vivum, niercurius, das Quecksilber. R. m.: tru-ť z tru-, truji. Ht. Skup. 64., Gb. Hl. 124. Strsl. rtutb, příp. -utb, hydrargyrum. Mkl. B. 201. R. jest těžký kov, podobající se barvou a leskem stříbru, ale jest kapalný. Vz více v S. N. R. tekutá, bílá, velmi pohyblivá; r. nalézá se v podobě krůpějí v dutinách rud. Vz Kov. Bř. R. živá (tekutá, neumrtvěná), mrtvá. Vys. R. Bertholletova, Bertholleťs Knaliqueck- silber, Howardova, Howarďsches Kn. Nz. R. alkalisovaná, panenská, třaskavá, tarta- rovaná. Kh. R. samorodná, se stříbrem (amal- gam), se sirou (cinobr, rumělka), se solíkem (soličník rtutičnatý), Techn., rohová, Šfk. 340., dvanáctistěnná, dodekaedrisches Mer- kur o. Amalgam. Nz. Vz Šfk. 334., 345., Bř. N. 113., Schd. II. 59., KP. IV. 193., 202., 482., Krč. 645. R. vždycky se mektati chtící. Kom. R. jest tekutá, aniž však mokrá. Kom. Má r. v mozku (v hlavě. Vz Nestálý). Jest jako rtuť (o pohyblivém). Us. Rozpuštěnina rtuti; r. mrtviti. Šm.