Rtuť
Rtuť. V MV. pravá glossa. Pa. 23. Cf. Šfk. Poč. 287., Rm. I. 192., Schd. I. 354., 388, Slov. zdrav. 333., Rk. Sl. Nevzniklo přesmyknutím hlásek z truť. List. fil. 1890. 180. (Mz.). Léčení rtutí, Quecksilbercur, f. Výška rtuti. Šp. Má v sobě r. (jest živý, pohyblivý); Vytratiti se jako r. (tajně zmi- zeti). Us. Tkč. Byl, jakoby do něho rtuti nabil (pohyblivý). Wtr. exc. Dch. Čilý jako r. Us. Fč. Nevrť sebou pořád jako r. Rais. Děti nikde dlouho nevydrží, nébrž se jako r. mektají semo tamo. Sš. II. 117.