3 Ruka
Ruka, y, f., strsl. rqka (manus), koř. rek, sr. prus. sen-rinka (colligit), lit. renku, rinku (lego). ...

7 Ruka
Ruka. Cf. Šrc. 420.—421., Mkl. Etym. 276. R. počíná se od lokte. Na ohybu lo- ketním vyčnívá vzadu okovec ...

7 Ruka
Ruka. Studené ruce, upřímné srdce. Us. Nad něčím tvrdě ruku držeti (přísně něco prováděti). Arch. XII. ...

8 Ruka
Ruka. Rukou odvésti = soubojem svou nevinu prokázati. Kn. drn. 51. ...

9 Ruka
Ruka. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 194. Ztratilo se mi to pod rukama. Mus. slov. I. 11. Jiné ruce ...

9 Ruka
Ruka. Ruce někomu mazati = podplá- ceti ho. Mtc. 1901. 247. ...

10 Ruka
Ruka. Má mu jíti k ruce t. j. jest po- vinen ruku mu políbiti. Sá. XXIII. 25. A já vám tuto (rukavičku) ...