1. Klih
1. Klih, u, m., lépe než: klíh (mor. glej, v Opav. klej. Pk. ). Kořen: kli; kli-h. Jiné jest klij, klej. Leim. V širším smyslu jme- nujeme tak každou hmotu ku klížení (k sle- pování); obyč. však naznačuje se tím k. ze zvířecích látek zhotovený. S. N. K. rostlinný (Pflanzenleim. Kk. 11. ), z chrupavek, z kostí. Vz Šfk. 656., 649., 661., 657. Klih bílý, černý, kolínský, koňský, kostní, moravský, náhnčdlý, nažloutlý, pergamenový, římský, rostlinný, ruský, vyzí, zebrový, zlatový, z oslí kůže, Kh., kožní, rukaviční, velrybí, truhlářský. S. N. Klih ptačí, z něm. Vogel- leim, šp. m. lep. Gb. K. koupiti, na kousky rozlámati, do kotla dáti, namočiti, vařiti; klihem něco napouštěti, natírati, lepiti, vá- záti, pojiti; k. s barvou míchati, k. do barvy dáti. Vz Klej. — K. v chlebu = klihovatina. Die Strieme, der Schlief.