Pop
Pop, a, m., z lat. papas, řec. -á-r/r«?, jako i papež. P., stsl. ????, strněm. phafo. Mkl. aL. 72., 236. — P., v dobrém smyslu = kněz, Priester, m.; kniežata popová = kněžská. Výb. I. 1073. 30., 1069. 5. V., BO. Vždy pop m.: kněz. Ku popu. BO. Byl jest jeden pop jménem Zachař. ZN. Melchisedech pop boha vrchnieho. BO., ZN. — Zvl. kněz řecký, ruský, též pohanský. Popi modlářští. Br. Čert svoje, pop svoje. L. Máš-li jen 100 kop, bude z tebe třeba pop. Č. M. 162. Jaký p., taký chlop (sedlák). Máš-li býti špatným popem, lépe býti dobrým chlopem. Rus. Kal. — Pozn. Pop trvalo do konce 13. století. Teprvé ve 14. stol. místo pop zobecnělo kněz; po tu dobu znamenalo kněz panovníka n. rodiče domu panovničího. Jir. — Ve smyslu zlém — popáček, kněžisko, der Pfaffe. P. na zahálce kozlata křtívá. Pk. Vz S. N. — P. v šáchách = běhoun, Läufer, m. Jel.