2. Boleslav2. Boleslav, ě (i), město, něm. Bunzlau. B. byla až do 17. stol. rodu mužského. Kniha vydaná v Mladém Boleslavi. 1519. Jsem po- hnán od N. N., žida z města Boleslava Mla- dého nad Jizerou. Bdž. 126. Než což se dotýče šesti člověkuov tu u Veltrusiech. kteřížto příslušejí zvonictvím k probošství do Starého Boleslavě. Arch IV. 311. Cf. Před Olomúcem, před Vratislavem, Dal. 82., Jir. Nkr. 66., Gb. v Listech filolog. 1882. 124. Od 17. stol. jest rodu ženského: Mladá Boleslav Dal. 55., 184. Jak máme B. skloňo- vati? Jména B., Soběslav, Budislav, Břeclav, Přibislav, Vlašim, Chrudim, Kouřim, Loučím, Čáslav, Jaroměř, Choteč, Litomyšl, Třeboň, Příbram, Olomouc, Radim, Dobříš, Bohdaneč atd. jsou adjektiva possessiva od příslušných jmen osobních: Boleslav, Jaromír, Chotek, Dobřich, Bohdanek atd. Jako na př. z jména pán povstalo pán (pánja, pánje), z jména člověk: člověč (člověča, člověče), tak i z jmen osobních Boleslav, Čáslav, Chotek: Boleslav' (Bolesłavja, Bolesiłavje) atd. Doplňovalo se k nim jméno muž. rodu ku př. hrad, dvůr, tedy: Boleslav' (hrad), gt. Bolesłavja (hrada), přehlasováním: Bolesłavje v písmě: Bole- łavě; dat. Boleslavju, přehlasované Bole- slavi. To jest nejstarší skloňování. Nám Čechům stala se tato přisvojovací přídavná jména opět podstatnými jmény a oblíbila si rod ženský, jiní Slované podržují větším dílem rod mužský. Vz Č. Srovn. ml. 168. Na Slov.: Starý Boleslav. Bern. Skloňovaly se tedy a skloňují se posud tato jména podlé ja- kmenů mužských nebo ženských (Hráč, Růže), gt. B-vě, Chrudimě, dat. B-vi, Chru- dimi atd. Ale později vyskytla se v gt. od- chylkou koncovka -i, která ukazuje k i- kmenům (Kosť) a která u veliké míře zdo- mácněla i ve spisech i v lidu; lid říká do Boleslavě i do B-vi, do Chrudimě i do Ch-mi, do Příbramě i do P-mi atd. Proto však ne- přestává býti správnou koncovka -ě, která je známa lidu i spisovatelům dobrým a je pravidlem ve všem jazyce starším; a po- něvadž táž koncovka -ě jest i zřetelnější než -i (vzhledem k rozdílu od dat. a lok., které mají též -i), bylo by přáti, aby zůstala ve svém právu. Dle Gb. v Listech filolog. 1882. 124. Také proto, že se u některých jmen koncovky -i ani neužívá, říkámeť jenom: do Dobříše, do Litomyšle, do Třeboně, do Cholče, do Olomouce, do Bohdanče. Pří- klady: do Boleslavě, Dal. 29., u Chrudimě, Dal. 45., 57., od Kuřimě, Hrad. 4. b., z Po- stúpimě, Svěd. (15. stol.), z Příbramě, O. z D. 121., z Radime, Záp. (z 15. stol.), ze Soběslavě, Břez. 12.. z Vlašimě, Arch. I. 400., do Vratislavě, Spisy Karl. 61., 62. atd.; odchylek s -i v době staré jest málo: Stře- homi, Dal. 45., do Chrudimi, 57., do Bole- slavi. Háj. (Příklady z Listů filolog. 1882. 124.). Přidávám: Do B-vě, do Soběslavě, do Chrudimě, Pč., ze Soběslavi, Pč. 41, do Kouřimi. Háj. — Bž. ve své Mluv. 101. píše: Boleslav, Čáslav, Soběslav . . . mají v gt. -i, ale také někdy starší a dobrý tvar v -ě. V Mkl. W. 347. čteme: Boleslav, Vratislav usw., die im Laufe dor Zeit aus masc. fe- minina geworden sind, haben ě: Boleslavě neben dem jüngeren -i. Cf. Retnice a Chrudim. Užívejme tedy raději koncovky -ě. Chybné však jsou tvary: Boleslava, Čáslava, Sobě- slava (dle
Ryba). Naopak zase táhnou mnozí jméno Jihlava, gt. -vy pod vzor Kosť: do Jihlavi, v Jihlavi, proti všem dobrým pra- menům staré a střední doby. Mš. B. stará, Boleslavia Vetus, Alt-Bunzlau, B. Mladá, Boleslavia Junior či Neo-Boleslavia, Jung- Bunzlau. B. Slezská či Boleslavec. Do B-vi dlužen za kozy. Č. Jak chytali v Ml. B-vi měsíček. Vz Sbtk. Krat. h. 12. — Vz o St. a Ml B-vi S. N., Tk. I. 602., III. 642., IV. 723., V. 236., VI. 5., Sol Hrd. II. 48., III. 140., 225., IV. 368., Tf. Odp. 385., Blk. Kfsk. 1286., Tk. Ž. 44., 94., 191.
