-m?-m? 1. koncovka a) instr. pl. u, chlap a dub' m. -?: pánma, volma (v obec. mluvě), Gb. H. ml. III. 1. 63., 64.; b) dat. a instr. dualu u, oráč a meč', vz ib. 103., -oma; c) instr. pl. u, oráč a meč' m. -i: měsícma, vz ib. 111., -i; d) dat. a instr. dualu u, město': letma, vz ib. 138., -oma, -ama; e) instr. pl. u, kosť; kostma, vz ib. 343., 349., -mi; f) instr. pl. u, město': kolma, slovma, vz ib. 144., 145., 136., -y; g) dat. a instr. dualu u, moře': plecma, vz ib. 156., -ema, -oma; h) instr. pl. u, moře': polma, Us., vz ib. 159., i; i) instr. pl. u,
ryba' m. -ami: děrma, vz ib. 182., -ami; k) instr. pl. u, duše': nedělma, Us., vz ib. 204; l) dat. a instr. dual, u, hosť a kosť': hostma, kostma, vz ib. 342., 345.; — 2. přípona a) 1. os. dual, praes. m. -va: co chcema učiniti, Gb. H. ml. III. 2. 16.; b) 1. os. pl. v nářečích východních: pudema, sednema, my to víno zaplatíma, Vz List. fil. 1898. 90., Gb. H. ml. III. 2. 22., -m, -??, -??, -??.