om (-óm
om (-óm) koncovka a) dat. pl. a) u, zna- mení' (dial. ): psáňom, vz Brt. D. I. 19. (zlin., laš. ), -ím; ?) u, chlap a dub': bohom (do polovice XVI. stol. ), vz Gb. H. ml. III. 1. 58.; dial. hadom, obrazom, ib. 59.; ?) u, oráč a meč' (dial. ): koňom, koňóm, ib. 109; ?) u, město': městóm, ib. 136., 141.; e) u, moře': srdcom; v nář. místy -om: polom (zlin. Brt. D. L 19. ), vz ib. 154, -iem, -ím, -ém, -em, -ám, -uom, -ům, -um. 158.; ?) u, ryba' ve Slez.; rybom, vz ib. 181., -ám; ?) u, vlá- dyka': družbóm (novotv. ), vz ib. 199., ám; 9) u, panoše': popravcóm, vz ib. 232., -ám; i) u, host": hostóm. Vz ib. 343., 347., -em; b) instr. sg. m. -em hlavně na Slov. a také v strč., vz Gb. H. ml. III. 1. 45.; ?) u, oráč a meč': mužom, mečom (slez. ), ib. 103.; y) u, měsro' na Slov.: mestom, vz ib. 136., 138.; ?) u, moře' na Slov. poľom. Vz ib. 156., -em. — -om přípona m. -ou v 3. os pl.: pijom = pijou (na hranicích polských). List. fil. 1898. 94., 95.