ChuťChuť. Cf. Šrc. 497., Mkl. Etym. 88., 91., Slov. zdrav., S. N., Rk. Sl. Ch. osobní (gusto), Dk. Aesth. 89., duchovní. Št, Kn. š. 87. To nám není po chuti. Us. Čo ti je k chuti, to tě zrůtí. Glč. II. 279 Došla mu ch. jako Kubovi na dlouhé míli. (Na Křivo- klátsku najal si žid nosiče zboží. Když se ho tento ptal, na kterou dobu, řekl žid: Až ti dojde chuť. Jednou koupili zboží v Praze a uprostřed cesty na dlouhé míli mezi Novými Dvory a Duškánkou u Unoště zahodil nosič zboží řka: Nyní mi došla ch., žide, nos si zboží sám. Us. Simek. Když jej kto z pravé chuti miluje; Ješto i dnes v kostelích zpievají mnozí s velikú chutí Bohu na česť. Šr. Kn. š. 36., 128. Kolik chutí, tolik hříchův. Bž Kolko ludí, tolko chutí, čo ten spraví, to ten zrůtí. Glč. II. 311. K čemu kdo ch. má, v tom těžkosti nepozná, Sb. uč. — nač: na cesty. Mour. — k čemu. Co mně po panence, dyž k ní chuti není. Sš. P. 241. Ch. = vůle. Dyž je na dobre chuti, umi vykladať. Mor. Brt. D. — Ch. = pochotnost. Ch. palčivá, chla- divá, štiplavá, škrábavá. Dk. P. 16. O chuti — těžké dohodnutí, über den Geschmackkein Disputat. Proti chuti néní dohodnutí(proti gustu žádný dišputát). Dch. To jídlonemá pražádné chuti; Přeji mnoho chuti(k obědu). Us.
Ryba chuti znamenité. Ler.To vzalo chuť od.. .; Děkuji, nejsem dnesod chuti (nemám chuti). Vk. Vzala ch. naty jabka (zachtělo se jí jich). Zlínsky. Brt.Vida, teď jí kousek chleba přišel v chuť.Us. Vk. Sebral ch. na vino; Bere ch. k jídlu.Brt. Je vždycky při chuti (vz Opilý). Mámšpatnou ch. v ústech. Dk. P. 68. Když po-čicháme, coj' v tom chuti; Manna všechkrmí ch. měla jest v sobě. Št. Kn. š. 45. —po čem: po hnoji, po půdě, po plísni, posudu. KP. V. 183. — čím. Ch. vína my-šinou. KP. V. 183. — Ch. = huba. Dámti jednu (ránu) přes chuť! U Pardub. — Ch. = sůl. Vz Zbytek. — Ch. = bedrník, lomikámen, sladká zelina. Vz Slb 599.