Odloučiti
Odloučiti, luč, louče (íc), il, en, ení; od- lučovati, sondern, absondern, trennen, aus- scheiden. Jg. — co, se od koho, od čeho (čím). Kozly od ovec. Ros. Jedno od druhého o. V. Aby obyvatelé žádným způsobem od- lučováni a odcizováni nebyli od koruny české. V. Zlato od stříbra o. Vys. Chtěla zlosť jich nečistá o. tě od Krista. Sš. Bs. 5. O. někoho od lásky Kristovy. Chč., P. 18. a, Chč. 607. — Kat. 815., St. skl., D. — čeho, koho. Odloučili se všeho světa. V. Bych nebyla tvého laskavého odloučena obcování. Troj. Boha odlúčen bude. Št. kn. šest. 110. Cf. Odloučený. — Ctib., D., Leg., St. skl., Zk. — se čím. To kyselinou se odloučí. Toms. zim. — co v čem. V soudě sluší každé zlé domnění o. Pr. horn. — co komu na jakou dobu. Kníže ten klášter nám (mnichům) do smrti odloučil (udělil, vykázal). St. skl. — se. Zmítají obilí věječkou, aby se odloučila pléva. Kom. — co z čeho, před kým. Zk.