Žehnati
Žehnati, žehnávati, prostředkem něme- ckého segnen z lat. signare, vz I, S (v ž) a Mz. 377., Bž. 36., 52. — abs. Rač Bůh ž. (pomáhati), segnen, beglücken. Kom. Tak říká také, přijde-li kdo do domu, kde právě obědvají a p. ,Nedáme se odehnat' odpo- povídá se žertovně. Tč. — co, koho: chléb, zvon, hrob (světiti, segnen), Us.; čáry, ne- moci, oheň (pověrná slova nad někým ří- kati; znamením kříže zaháněti, mit dem Kreuzmachen bannen, besegnen), Us.; Že- hnám vás (loučím se s vámi dělaje kříž, Abschied nehmen). Ráj. Žehnej (opatruj, chraň) tě Bůh a měj se dobře. Kom. Svätý Mikulášu, žehnaj cestu našu, lebo my ideme k svätému sobášu. Sl. spv. VI. 212. Žehnaj ťa Boh i Bohorodica, všetci svätí boží uhod- níci. Zbr. Lžd. 170. Nuž milý bratře, Bóh tě žehnaj. Pal. Děj. III. 2. 146. Kteříž kleti neb zlořečeni jsú, jiné dobrořečiti neb že- hnati mohú?; Žehnajte neb dobrořečte ty, kteříž vás zlořečí, modlte sě za hánče své; Což vy budete kléti, to já budu ž. Hus I. 253., II. 393., III. 251. — (co, koho, se) čím. Ž. koho, se křížem (znamení kříže rukou mu dělati, Kreuz machen über etwas, segnen). Zlob., Dch. Kněz nikdy nemá dosti, jednou rukou žehná (znamením kříže pože- hnání dává, segnen) a druhou béře. Lom. Šla tě tady Maria, našla na cestě kříž Boha. Tém křížem se žehnala, zlýho ďábla se ne- bála. Žehnéma se ním taky, odženem ďábly proklaty. Sš. P. 39. Ž. křížem prsa. Kká. A tímto psaním (listem) vás žehnám. Arch. II. 166. Dobrým vás nebe synem žehnalo. Shakesp. Tč. Čepem so žehnal (o opilci). Ehr. Dříve nežli, páni hosti, lžičku do ruk vezmeme, žehnejme se svatým křížem, po- božně se modleme. Brt. P. 118. Páter kro- páčem žehná. Kká. Td. 73. Slzou žehná oběť smíření. Osv. I. 378. Já ťa žehnám pätmi prstmi, šiestou dlaňou, aby teraz prišla suďba, suďbička na ňu. Phld. V. 139. Ale teraz, chlapci, klobúk s hlavy! I všetka sa krížom žehná i modlí zkrúšene: Prejde Slovák i cez peklo, prejde v božom mene ! Btt. Sp. 99 Dávajú ma za čižmára: Čížmár Boha nezná, kopytom sa žehná, nepuojdem zaň. Koll. Zp. I. 63. Že jest to pravda, svú smrtiú žehnach. Dal. 144. — nač (komu): na zuby ž. (žehnáním nemoc jich zaháněti, die Zahne segnen, durchs Segensprechen heilen). Us. Ž. komu na zuby (trestati jej slovy, láti, Jem. scheuern, aushunzen, aus- filzen). Č., V., Ros. Třetí na škrkavky že- hnala. Er. P. 509. — se před čím. Jaká jest to voda, před kterouž se žehnáš (sv. kříž děláš, ein Kreuz machen). Aesop. — komu (znamením kříže požehnání dávati, zdar dáti, segnen, beglücken). Žehnal otec synům, když se na cestu chystali. Sych. Žehnají mu zuby (lají mu). Us. Šd. Ž. ná- hodě. Šml. I. 57. Polím bylo žehnáno. Ddk. IV. 142. Žehnám té tvé čisté lahodě. Sš. Bs. 192. Ž. někomu paty (přáti si, aby odešel). U Olom. Sd. Jemu nehrubě pán Bůh žehná. Žer. 22. Těm hodům žehná Bůh. Kom. Příteli mnoho dobrého žehnati (přáti). Kram. — se s kým, s čím (loučiti se, Abschied nehmen, Jem. segnen). Har., Sych. S tím Bůh vás žehnej. BN. S matkou se ž-la, žalostně plakala. Sš. P. 785. Žehnaj rodičov s dietkami, neučiň ich sirôtkami. Zátur. Vinš. 9. Ž. se se světem (mříti, die Welt segnen, von ihr scheiden). V. — (se jak) koho kde (dělaje kříž děkovati, seg- nen). Své dobrodince v hrobě ž. Jg. Jun s podivením se křížem žehná v člunu. Kká. K sl. j. 107. Bůh žehná i skrze nešle- chetného sluhu. Wtr. exc. Lid v kostele ž. (znamením Míze požehnání mu dávati, segnen). Us. — komu v čem (pomáhati, rozmnožiti). Bůh rač vám ve všech věcech ž. V. — se čeho (stříci se). Toho (sě) žehnej léhajúc, milá dcerko, i vstávajúc. Hr. rk. 303. — se. Keď si sa chcela ž., malás mi rúčku nedati. Sl. spv III. 84. — kdy. Matka žehnala ji v umírání (umírajíc). Čch. Bs. 30. Stále se žehnají při tom kří- žem. Osv. 1. 86. — jak (dlouho jak). Tvou paměť ž. budem vděčným slovem až do příštích pozdních věků. Vrch. Vesna, panna Vesna, čo sa nevydávaš? Keď ja času nemám, všetko z Boha žehnám. Phld. IV. 461. (Pís.).