SlabýSlabý;
slab, a, o; komp.
slabší a
slabější.
Slaboučký a
slabounký. Strsl.
slab?, debilis, příp. -?. Mkl. B. 29. — S. = netuhý, volný, schlaff, weit. Někteří
slabé (prostranné) roucho rádi mají, jiní tuhé (těsné). Kom. — v čem: u víře. Hý. — S., nesilný, nemocný, křehký, mdlý, útlý, schwach, kraftlos, hin- fällig. S. provaz, nohy (tenké), dítě, oko, paměť, nepřítel, pevnosť, posádka, hlas, řeč (nepronikající do srdce), světlo, víno, pivo, polívka, Jg., lodyha. Rst.
Slabého smyslu. Us. S. jelen (malý). Šp. To je jeho
slabá stránka, ein Faible. Dch.
Slabý prízvuk. Nz. Neminulo sedym roků, šel tatíček v
slabém kroku. Sš. P. 118. Včilé mi dáváš
slabou potravu. Sš. P. 532. (Tč.). S. jako moucha, Us., jak hrachovina, na mor. Zlínsku, Brt., jako makový květ. Mt. S.
Slabý musí za sla- bého trpěti, strany toho vz přísloví v článku: Jedle, Krkavec, Pán. — čím: rozumem. Dch. — nač, na koho, k čemu. Dievčie ruka na vy k vládě
slaba. LS. 115. Síly ku půt- kám
slabé. Sš. II. 206. Jeden jako druhý
slabý na myšlénky. Sá. — po čem: po nemoci. Us. — na čem: na duši i na těle, Jg., na mysli. Dch. — S., tenký, chatrný, dünn, schwach. S. sukno. Kom. — S., malý, klein. Při s. ohni vařiti. Ras.