Slon
Slon, a, m., pl. slonové. D. Sloně, ěte, m.; slonice, e, f. S. od sloniti = kloniti, an- lehnen (k přešlo v s), lat. clino, řec. x).ívo>, poněvadž se myslilo, že s. o strom osloněný spává. Šf. S., strsl. slon?., dle některých od slonéti, lehnen, k čemuž dopadá lit. šléjus vedlé šl?ju, Lehne. Mkl. B. 28. Lit. slanas vedlé šlajus. Mkl. aL. 70. Der Elephant. S. má dlouhý rypák (chobot) a 2 dlouhé kly, z nichž je známá kosť slonová.' Slon žije v Africe a v Indii vých. (v Asii). Pt. Slon indský, elephas indicus, africký, elephas africanus, sumatorský, vz S. N., zkamenělý s.: s. mamut, starodávný (priscus), vlaský (meridionalis). Ssav. — Frč. 376., Schd. II. 420., 421., KP. I. 5., III. 353., Krč. 882. Mylně se věřilo, že slon má hnáty bez ohbí. Sych. S. jako vůl trávu ji. Br. S. jest zvíře nesmilné a přirození studeného; A jsú slo- nové silní v ctnostech; S-vé nesú na sobě věže, s nichžto lidé bojuji. Hus III. 68., 84. Slonové se trou a komary mezi sebou dáví. Prov. Co s. nepohne se. Vz Svéhlavý. Č. Z mouchy slona strojí. Z komára slona (vel- blouda) dělati. Prov. Jg. — S., hroch, ve hře šachovné, der Elephant. V. — S., slona, sloj, die Schichte im Steine. Us.