3. Třeba
3. Třeba, ve frasi: třeba jest, adv. = nutno jest, býti musí, es ist nöthig. Na Slez. skráceně trá, třá. Šd. Dělá víc, než třeba; Nebylo toho třeba; Pokud by třeba bylo. Dch. Bůh ví dobře, co nám třeba, všecko je mu známé. Us. Tč. Kdo trpí, tomu volnosť třeba. Na Slov. Tč. Není mi toho třeba. Ros. Nahrnuchu, čeho třeba bieše. Rkk. 45. Na koho se nám t. ohle-
dati; Na cestu peněz třeba. Kom. Bylo by
naň ostré oštěpačky třeba. Prov. Není t.
daleko pro příklad choditi. Sych. A já
vínka nesmím vít, třeba je mi na mšu jít;
U pacholka viara jako u psa pára, nětřa ci
ho bylo nocovać; Kerý má co doma robit,
toho doma třeba; Nerozfukuj, větře, sena,
bude mi ho v zémě třeba; Keď ty věci
dobře znáte, že mně už je muža třeba, jako
toho kusa chleba; A pecen chleba, toho
nám třeba. Sš. P. 22., 393., 574., 608., 659.,
744. (Tč. ). Ale chci na ni dovésti dobrými
lidmi, což mi k mému právu třeba. Půh. I.
132., 153., 243. Nosiechu, což bylo třeba
k dielu. Bj. Co vám třeba, toho ptajte.
Mast, v. 320. Tvého mi diela netřeba. ZN.
ytipu třeba časem, ale rozumu vždycky
Č. M. 202. Dřiemká sa mi, třeba mi po-
stelka. Zpěv. I. 173. Dobře mu tak, však
mu toho nebylo třeba. Us. Šd. A tak jakož
člověku třeba jest vysvobozenie z nemoci,
tak také jest třeba jemu modlenie; Neb
duchu samému t-a toho duchovního chleba,
Ježíše syna božího. Hus I. 292., III. 265. — T. = museti, müssen. T. s infinit. T. se mi
učiti. Bern. T. nám umříti. L. Toho vám
nic třeba věděti. Kat. 2608. Netřeba než
zapřáhnouti a jeti. Brt. S. 105. Protož t-ba
mluviti řeč boží. Hus II. 143. — T. se vy-
pouští. Bude mi tam jeti (i. e. třeba). Us. — T. = spojka = byť, i, wenn gleich, wenn auch, sollt auch, auch, wohl auch. Vz Mkl. S. 260. Pes blížícího se kouše t-ba podtají; Vyloučením, t. i kněžství odejetím trescí. Kom. Zlou při pěkně líčí t. pro pár stře- víců. Br. Slovensky si zpievaj, veď ťa Boh počuje, trebars i celý svet zpev tvoj za- tracuje. Slov. ps. Tč. T-ba není tak šťasten, jest přece spokojen. Dch. Třebas nebyl tak veliký. Us. Třeba, Janko, vedla koňa (i. e. půjdem), preca budzem žena tvoja; Třeba sem bledúčka, bledušenka bledá, přece mě maměnka ledakému nedá; Vesele, vesele, třeba sa zle děje; srdečko v zármutku, hu- běnka sa směje; Třeba jsú já chudobné maměnky, ale jsú poctivá jak jiné frajerky; Třeba lavek néní, přijdi přes kaméní, přijdi edem, přijdi, moje potěšéní; A já sem sy- neček, třeba já nic nemám, ale sem syneček, že si zas vydělám; Třeba seš ty hodné jonák, ty seš přece jenom voják; A já jesti (jísti) už půjdu, třeba úhor nezořu. Sš. P. 81., 198., 214., 315., 347., 471., 713., 784. (Tč. ). — Třeba-li, třebas, třebasi, třebať. Třeba-li = jestliže třeba, wenn es nöthig ist. Klademe, když ukazujeme, že něčemu na překážku nejsme. Budouť moci trvati za několik neděl, třeba-li do letnic. Ms. kn. lék. — T., sei es, memethalben, ja. Co mně dáte, to vezmu, třeba trochu kaše. Sš. P. 747. Hněvaj sa ty, hněvaj, třeba sa popukaj, enom když jdeš podle, na okno zaťukaj; A my samy nevíme, která se vám líbíme; třeba tato maličká, co má černá očička; T-ba tutohle na koncu (si vyberu), ja v tom růžovém ve věncu; Ja hněvaj ty sa t. celý týden, enom sa nehněvaj, dyž přijde krajní deň. Sš. P. 234., 350., 725., 782. (Tč. ). Chceš píti? Odp.: Třebas (přisvědčuje). Ros. Poď 221* nám pomoct! Třebas. Us. Brt. Pojdmež tedy
mezi tyto třebas nejprve. Kom. — Třebas =
třeba, byť i, wenn auch, gleich, wohl gar,
gleichwohl. Opice zůstane opice, by na ni
třebas zlatý řetěz dal. V. Třebas nebyl tak
veliký. D. Nechť třebas po třech zlatých
platí. Ros. — Třebas, opovržlivě, pro mne,
meinethalben. Nechť jde třebas do pekla.
Ros. Třebas ho vlk vzal! Ros. Jdi třebas
na visálku. V. — T. někdy stojí i místo:
i kdyby toho třeba bylo, aby. Zjednejte mu
pacholíka, ať ho hlídá, t-bas přes noc jemu
po třech groších placeno bylo. Zk. — Vz:
A, spojka ve větách připouštěcích, pozn. — T., y, m, osob. jm. Pal. Dj. I. 348.