UčitiUčiti, učím, uč, uče (íc), il, en, ení; učí- vati = nauky komu dávati, vpravovati mu umění, lehren, unterrichten, unterweisen; se = nauku bráti, cvičiti se, lernen. Jg. V již. Čech. také = zvykati, ku př. Co se tohle učíš = jaké způsoby si osvojuješ? Kts. Cf. Prk. v Km. 1877. 4. — U. od ůk (samouk). Schl. — abs. Přestanu u. D. Čas učí. Bern. Přistupichu k němu, an učieše. ZN. Také učí, aby nepýchali....; Nebudete-li tak u., jakož já učím, tehdy budete vodcie slepí. Hus II. 62., 274. (Tč. ). Co škodí, to učí. Kmp. — koho. Prve nežli byste mne učili, co já mám činiti, sami prve, jaká jest vaše povinnosť, se poučujte. BR. II. 40. a. Každý, ktož jiného učí, aby hřiechu nechal, a sám hřiech má smrtedlný vědomě, ten jest po- krytec; Protož každý kněz, chce-li učiti lid, prvé sám se uč. Hus II. 276. Obyčej učí starého, příhoda činí múdrého. Dal. — koho, se s inft. U. chlapce tancovati, zpí- vati, psáti, jezditi. D. Učí se psáti. Kuře slepici učí (hrabati). Ros. Darmo osla učiti čísti. Darmo svini u. housti. Chce u. vrabce lítati. Uč ty vrabce lítati. Ros. Práci zvy- kati se učí. Sych. Dobře činiti se učte. Br. Dokud jsi mlád, uč se rád, starého volka nenaučíš táhati. Pam. Val. Mez. 223. Kdož by se chtěl u. sukno dělati. Sedl. Rychn. 7. Učí se na housle hráti. Nech nás učiá ma- ďarčinu mondokovať ústy, predca bude naše srdce len
slovensky hústi. Na Slov. Tč. Učte je zachovati všecky věci, kterékolivěk přikázal jsem vám; Titoť jsú, jenž učili ja- zyky své mluviti lež, výmluvní proti pravdě, učení k křivdě; On jest také pravda, jenž nás i učí cestu pravdy vyvoliti; Prvá stránka učí výkladům viery právě věřiti. Hus I. 54., 256., 333., 358. (Tč. ). — co, řídčeji. Chu- doba kunšty učí, ne každý je k něj súcí (schopný). Na Slov. Tč. Slyšte, abyste také i skutkem sě chytili toho, což je své vy- volené spasitel učil. Št. N. 281. 38. Apo-, štolé neučili jiného, než což Kristus učil; Učiece přikázánie lidská; Kněžie mají učiti lid ne lžem, ale slovo božie; Nic sem tebe neučil, co by bylo proti jeho sv. milosti. Hus. I. 6., 87., II. 270., III. 283. (Tč. ). Zvě- stovali mu, co učili. Br. Když spasitel učil cestu života, jeden otáza jeho. Št. Ktož to sám činí, což učí, spieše bude přijato učenie jeho. Št. Víra křesťanská učí vše dobré. Št. U. přikázání lidská. Br. Učí pátou školu. Ros. Vz U. se co. — (co) čemu. Tamo mečem i mlatem i oščepem učista paži. Rkk. 9. Učí-liž pak témuž, jako i ty, zákon boží. BR. II. 636. a. Neučí Petr stejnosti víry a náboženské náuky, nýbrž stejnosti a rovno- právnosti národů. Sš. Sk. 128. (Hý. ). — koho, se čemu, lépe než u. se co, poně- vadž kořen ůk (vyk) značí vlastně zvykati (čemu). Mkl. B. 418. Pravedlenstvím tvým uč mě. Ž. brn. Aby se nravóm jich otce učila. Pass. mus. 282. Chytrej řeči se učiti. Dal. 18. U. někoho lsti, Dal. 124., múdrosti, Alx., dítky dobrým mravům, se latině. Dač. I. 301., 348. U. koho čemu. Št. N. 61. Co je mňa po tobě, po tvojí hodnotě, dyž sa ty neučíš sedlskej robotě. SŠ. P. 550. Učil se našemu řemeslu. NB. Tč. 288. Aby bliež- ního dobrému učil; Duch sv. učí nás všem věcem k spasenie; U. lid modlitbě; Mátě má u. dietě božiemu prikázánie; A v té rotě jsú obecné žáci, jenž se právóm pa- pežským učie, ale co Kristus přikázal, toho se neučí. Hus I. 232., 327., 334., 371., II. 120. (Tč. ). U. se jazyku českému. D. Svobodnému umění se u., V., právům, ře- meslu, Us., musice, Us., katechismu. Kom. By jej učil čtení svému. Hr. rk. 7. — se čemu, koho v čem. Učí je v tom, co k Bohu a bližnímu přísluší. Ben. V. Dávno se učil (Luciper) v tom uměnie; Učme se v písmě múdrosti; Nás v tom učil, aby- chom...; V dobrém je učie. Hus I. 415., II. 48., 123., 132. (Tč. ). Uč ve cti čelaď svou i sebe a přijdete všeci do nebe. Slez. Tč. — o čem. U. o království božím. Br. O čem se v knihách učil, svýma očima později se- znal za pravdivé. Mor. Tč. Die spasitel uče milostivě pohanku i nás o miestě modlenie; Učí témuž o matce své, jenž jest židovstvo. z něhož se narodil; Ježíš uče ho o druhém urozenie člověka... Hus I. 305., 150., II. 230. (Tč. ). — se. Dobře se učí. Us. Dříve sám se uč, než jiné učíš. D. Uč se, co se ti do hlavy vejde (dokud stačíš). Šml. Jak chodí starý rak, i mladý se učí tak. Č. M. Přestanu se u. D. Velmi se učí, proto tak bledý (platí-li opak toho. Vz Neučený). Č. — se od koho. Co nevíš dobrého, uč se od jiného. Us. Tč. Od Mojžíše mají se lepšímu soudu o svěcení soboty u. Sš. J. 126. Aby se církev od Petra pokoře učila. Sš. II. 23. (Hý. ). Uč se od jiného; Od starých mladí se učí. V. Jak staří dělají, tak se mladí od nich učí. Č. — se něco. Propovídky biblické z paměti se učiti. Kom. J. 733. Kdo chce marným myšlénkám se ubrániti, nechť se učí generalbas. Prov. Uč se to, ať to umíš. Us. Dch, Vz U. co, Přiučiti se co, Km. 1877. 4., Gb. Úv. 33. Ale obyčejnější jest vazba: u. se čemu. Cf. U. se čemu. — se jak: se vší pilností se u., V., z paměti, V., na pa- měť, z příkladu jiných, Ros.; z minulého přítomnému se u. Kom. Žák, který se bez knih učí, ten se mnoho nenaučí. Koll. Podlé známého neznámému se u. Kom. Učiti ně- koho touž methodou. Us. Učí se tvrdo (ne- chápe dobře). Na Zlínsku. Brt. Učiti se německy, Dač. I. 346, česky. Hus I. 133. Abyste neučili ve jménu tom. Sš. Sk. 59. (Hý. ). Učili je v přísloví. ZN. A oni se také proto radějše učí; Vieme, že cestu božie v pravdě učíš. Hus I. 447., II. 395. — koho, se čím (jak). Slovy učil i příklady. Smil v. 1217. Aby se tiem mohl každý raději u. Dal. 3. Křtie a učie slovem božím; Kristus témuž nás učí skutkem; Příkladem svým nás učí; Stvořitel světa sám ji (modlitbu Otče náš) učinil a sám ji najprve svými ústy učil. Hus I. 138., 150., 311. (Tč. ). U. se kovářem, ševcem, kupcem. Us. Učila se babičkou. Us. Jeden se učil látarem (Flicker). Čít. — koho, se k čemu. Kdo se k zlému učí, nadarmo se mučí; Uč děti k umění i k dobrým mravům i k cnosťám. Mor. Tč. On se pilně k prospěchu učí; Kteří učie jiné k spravedlnosti jsúce dobře živi, budú se stkvieti na věky; Ktož chce užitečné koho k spasení učiti...; Aby manželé děti své k dobrému učili. Hus 1. 177., II. 10., 335., III. 204. (Tč. ). — koho, se proč. Učíš-li se pro spasenie, tehdy tvé učenie jest dobré; Aby Boha milovali, pro jeho chválu se učili a pro prospěch obce a pro své spasenie. Hus I. 448., III. 282. (Tč. ). — se z čeho. Jejich žáci učili se z jich pří- kladu. Jir. Ves. čt. 432. — se jak dlouho. Učil se tomu řemeslu tři léta. Us. Po tři soboty učil Pavel ve sbornici solunské. Sš. Sk. 200. (Hý. ). — že, aby. Učil, že Bůh jest; aby je polepšil, zdokonalil atd. Us. — se při čem: při světle. Kom. — se kde. Mladému sluší ve škole se učiti, čehož k starosti můž dobře užiti. Prov. U. se u koho. D. Neb to i v svých školách učí. Učí po vší židovské zemi; Česky mají se v Čechách u.; Rtové Kristovi lilia biechu, když na hoře učieše řka. Hus I. 409., 393., 365., III. 67. (Tč. ). Nepřestávali v chrámě i po domech u. Sš. Sk. 60. — se na co: na kázání (je dělati a studovati). D. Učí se na fletnu (t. pískati), na citeru (t. hráti), na troubu (t. troubiti); nikoli: fletnu, citeru n. fletně, citeře. Brt. S. 3. vyd. 82. U. se na housle. Us. Brt. Na to som sa neučila. Ht. Sl. ml. 228. — se čemu na čem. Běda tě slepici, na které se jestřáb učí (o mladých lékařích). Lékař na nemoc- ných se učí. Na knihách se u. GR.
