Zatroubiti
Zatroubiti, trub, troubě (íc), il, en, ení; zatrubovati, anfangen zu blasen, aufblasen, ein wenig blasen. — abs. Ať zatroubí! Us. — komu. Ros. — nač, na koho: na roh, D.; na vojáky. — več: v troubu. Flav. V trubicu zatrúbil. Dal. 13. 36.— k čemu: k navrácení od nepřítele, Jel., k útoku. Chmel.— komu kam, kde atd.: do ucha, v hospodě. Pastýř v dědině, na návsi na nás z-bil, abychom už vyháněli (dobytek). Us. Tč. Zatrub ty na ni (na trúbu) vůkol všudy. Kol. ván. 99. — na čem. Zatrúbil pastier na čerešnovej polnici. Sldk. 45. Za- trúbila na sriebornej trúbke. Dbš. Sl. pov. I. 268. — kdy: na začátku léči. Šp. Z., když jelen na výběh přichází. Šp. — jak. Zatrub, co ti dechu, nach Athemkraft. Dch. Zatrúbily trúby ozonem veselým a sláva na slávu znela Breznom celým. Chlpk. Sp. 75. Z. po vojansku. Us. Šd. Toho dne sv. Mi- chal slovensky zatrúbi hrozným zvukem. Pass. 15. Zatrúbil jako do boja. Let. Mtc. S. VIII. 2. 11.