Snaha
Snaha, y, f. = usilování, síla, die Kraft, Kraftanwendung, Mühe, das Bestreben. S., strsl. snaga, studium, příp. -ga; sr. let. sna contendere. Mkl. B. 280., 281. V MV. ne- pravá glossa. Pa. Vyhoň Dub tamo s niem snahú chváta se vsiú chasú svojú. Rkk. 30. Radou i snahou někomu pomáhati. Div. z ochot. Vší snahou se přičiniti. Řd. Odpor- nické s-hy; s-hy překaziti; s-hy jeho k tomu se nesly, aby . . . Dch. Ale snaha Pavlova veškera šla tam, aby ... Sš. II. 206. Přes vši svoji s-hu. Bž. Předrnl. Dar nejdražší jest naděje a s. Kká. M. ž. 15. Aby s-hu po cti v lidských myslech zarodilou vy- kořenili. Sš. II. 169. — S., snahota = Či- stota, die Reinheit, Reinlichkeit. U Opavy, Klš., Pk., na Ostrav. Šd.