Sluuce, e, slunéčko, sluníčko, slunko
Sluuce, e, slunéčko, sluníčko, slunko, a, n., na Slov. slnce, slnko. Sl?n?ce, -nbce jest přípona, sl?. m. s?1, skr. koř. sur (lu- cere, svítiti), od toho s?rja, lat. sol, lit. soulě, goth. sunna (z surna). Schl. Strslov. sl?nce. Thema: sl?no, kdež -no příp. Od slova toho (sh.no) vedena novou příponou -&ce, jež slouží zdrobnění neutr, themat na o, forma sluuce. Mkl. B. 116., 314. Slunce jest přítažný střed soustavy sluneční a jeví se našemu oku jako jasně svítící kotouč. Stě. Vz více v S. N. Die Sonne. Slunce vzchází, vychází (vyniká, vyskytá se, se vysky- tuje, vyskakuje, Ros.), z hory vychodí, vy- chází; při východu slunce, před východem s-ce; blesk s-ce, zatmění s-ce; s. zachází, zapadá (na Slov. sedá, Hdk.), jde na horu, za vrchy zapadá, jest za horou, za horu za- padá, západ s-ce. V. Přijidechu k rovu, ano již s. z hory vyšlo. ZN. S. od východu přes poledne k západu obtáčeno jsouc dny ob- mezuje. Kom. S. přejde poledne; s. jasno vstává; s. nám zajde. Rkk. Až s-ce dobře vzešlo. Br. Východem n. s východem s-ce. Ros. Východ s-ce také = strana světa vý- chodní. Flav. S. není ještě z hor. Protoť mi s. přece vyjde. Us. S. se svítí, blyští skrze oblaky. D. S. kolmo nad hlavami stálo. Sych. S. pálí, sálá, pere, Us., praží. Sych. Ohořeti, osmáhnouti, opáliti se od s-ce; od slunce osmahlý, obhořelý, opálený. D. Dnes se při- krývá s., jakoby chtělo pršeti. S. je v kole, mělo by pršeti. Us. Šd. S. zubaté. U Neza- myslic. Bkř. Svieti slnko ale zubaté. Mt. S. S. světu ukazovati. Vš. Vl. 34. Jest před ním, jak před s-cem voščená sviečka. Jir. Anth. I. 32. Vidina jsou 3 s-ce vyšlá. Dač. I. 71. Slunce s mocí oživnou, osvětivou a ohřevnou. Sš. Sk. 9. Slnce vystřieklo zpoza hory. Mt. S. S. se zatmívá, zatemňuje. Us. Zatměni s. úplné či totalní, částečné (par- tielle) , kruhové (ringförmig), soustřední (střední, centrale). Od vyjití až do zapad- nutí s-ce, lépe: od východu do západu, vz -ání. Pk. Před sluncem východem, po slunci západu (m.: slunce. Cf. Spokojil se s kouskem chlebem. Povinen jest státi ke dni svíčkám, Tov. Hrom vyskočil vrchem kostelem. Vz více v Mtc 1872., 1873., 6(5., Spodoba). Obratné body slunce (body slunovratné), stání slunce (slunovraty, solsticie); s. vodu pije, táhne; dráha, skvrny s-ce. Nz. Slunečko zachodi za les javorovy; nezachoď slunečko, neza- choď mi ešče; Raničko vychodilo jasné slu- nečko. Sš. P. 416., 461. Ony (koně) budó čekat jarního vobroku, tak jak my čekáme slunéčka z voblaků; Ty jsi to milé slunce spanilé; koho osvěcuješ, temnosti zbavuješ; Nad hostýnskú horú vychází slunečko, na stokrát buď pozdravena má milá matičko; Vím já zahrádku, místečko krásné, svítí tam slunce převelmi jasné; Až zítra skoro raníčko, dříve než vyjde slunéčko; Slunéčko z hory vychází, můj milý se nenachází; Svítilo mně slunko, už se to slunéčko za hory ubírá; Svítilo mně děvče jak to krásné slunce, ale už nesvítí, odešlo za kopce; I mně slunko svítilo, co mně mé srdečko těšilo; Už je slunečko nad záchodem, kaj se ma mila spolem sberem?; Zapalejte sa zelené višně od slunka; Už mi tak nebude, jak mi bývávalo, dyž mi dvoje, troje s-ce svítívalo; Slunečko zachází za keř malenový, zkažte tam dobrú noc mému frajerovi; Na maliny slunko svítí, na děvčata krása letí; Jsou na ní hrušky zeleny, od slunečka čer- veny. Sš. P. 36., 62., 63., 73., 187., 255., 311., 374., 410., 470., 560., 632., 751. (Tč.). Až ze skály slunko svítiť bude. Sš. P. Vz Nikdy. Zajde slunce nad proroky a bude nad nimi zatměn den; Nám vzende s. spra- vedlnosti; Nebť sem vnitř osviecena v du- chovních věcech od toho věčného slunce; Kristus jest pravé slunce, jenž zahrievá a osvěcuje každého člověka; Měsiec od s-nce béře své světlo; Vám bojícím se Boha vzejde slunce spravedlnosti. Hus II. 11., 16., 30., III. 77., 78. Chodí jak slunce ide = do kola. Mor. Brt. Slunce prochází temné mraky a přece se nepokálí. Pk. Jedno s-ce dosti na nebi. Vz Odehnati. Lb. Lépe býti od hada uštknutu nežli v březnu od slunce ohřitu. Pk. Mní, že mu samému s. svítí. Vz Pyšný. Lb. Slunce palčivosť, vína vůně a kořenosť. Šk. Po západu slunce neber vody z potoku. Kld. Zdaž proti slunci sviece jasně kdy muože svietiti? Smil v. 90. Vítej s-ce s modlitbou v ústech a s prací v rukou. Pk. Býkovým sluncem posvítiti (= bíti, po- něvadž se říká, že slunce bije na koho). Bdl. Už mu s. nesvití = zemřel. Bdl. Kdyby byla dvě slunce na nebi, žádné by nechtělo svítiti. Hnš. Nechval dne za slunce východu (může se změniti). S. svítí na mráz (je-li den jasný, je studená noc); S. peče, déšť poteče (bude pršeti); Proti slunci neotvírej huby (patrné pravdě neodpírej); Protoť s. vyjde (Vz Nevšímavý); Komu s. svítí, co mu do měsíce ? Č. Komu slunce svítí, nemá pročby sobě hvězd n. pochodní hledal. Kom. Nedbám na měsíc ani na hvězdy, když mi s. svítí. Komu s. svítí, nedbej na hvězdy (= komu pán přeje, co mu po čeledi). Ros. Vidí dvě slunce. Vz Opilý. S. je milejší když vychází, než když zachází (mladí lidé milejší než staří). Strach, by mi slunce ne- svítilo (daremným něčím pohrůžkám tak odpovídáme). Ros. I slunce se někdy dvojí a tam ukazuje, kde ho není (jiné se to zdá než jest). Č. M. 251. Ne vždycky s. svítí. Jg. S. se také někdy zasmuší. Kom. S-ce také někdy deštěm n. sněhem od sebe hází. Kom. —Vz S. N.,KP. II. 145.— S., světlo, paprsky sluneční, das Sonnenlicht, die Son- nenstrahlen. Do toho pokoje nepřijde nikdy s. Us. Seděli jsme v besídce, dokud s. bylo. Co pod s-cem jest (na světě). Kom. Ještě všech dní s. nezapadlo (ještě změna možná). Šm. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby toho lidé při slunci spatřiti nemohli. V. Nic tak tence není předeno, aby někdy na s. nebylo vyloženo. Br. Slunce tomu na stopu přišlo. Dch. Co sluníčko uvidí, to měsíček musí dát (co zloděj ve dne uvidí, to v noci ukradne). Vk. Ach kerá za slunečka, ach každá paneněčka, a kerá po měsíčku, za- víjá hlavičku. Sš. P. 194. Abychme tě mohli strhat za slunca. Sš. P. 513. (Té.). Cechel sobotu po slunci (večer) praný, v neděli do mše válený. Sš. P. 108. Kam slunce nechodí, tam chodí lékař. Vz Zdraví. — S., syn Svarohův, bůh Rusů a Polabanů. Vz Mus. 1863. 145., 146. (Jir.). -- S., místo sluncem osvícené, výsluní, ein sonniger Ort, die Sonne. Jest co máslo na slunci (rozmazaný n. zle se mu vede). Us., Šm. S máslem na hlavě nechoď na slunce. Dch. Máš-li máslo na hlavě, nelez na slunce (sic se ti rozejde jako vši a máš hanbu před světem). Tč. Na slunci choditi, bíliti na s-ci, V., se hříti. D. Na s. vystaviti něco. Těch, kteří na s-ci chodí, následuje stín. V. Nevysazovati děti na slunce (mladých a nezkušených do úřadu nebrati). Mus. -- S., den, ein Tag. I kehdy bieše pěť sluncí, podasta si přesilně rucě. Rkk. 10. — S. vedlejší, vz Paslunce. — S. u alchymistů = zlato. S. N. — S., co slunci podobilo. S. plynové, die Gassonne, elektri- cké. Dch.