Strop
Strop, u, m. = břevno, podval, der Balken. — S. = vrchní částka pokoje, svrchní pod- laha, na Slov. povala, die Decke, Diele, der Estrich. V. S. = onen díl stavení, kterým se podobně jako klenutím prázdné prostory pokrývají. Š. N. S. fošnový, KP. I. 213., povalový (der Dippelboden), trámový (der Tramboden), kasetový (vz S. N.), Us., rá- kosový. Nz. Strop nabiti (verschallen). Nz. S. vykládaný, rytý, klenutý. Kom. Hlavy o s. neurážej. Reš. Já myslila, že se s-pu chytím (tolik jsem se dopálila); Pod nízkým s-pem vysoko neskákej, man muss sich strecken nach der Decken. Dch. — S.= půda, zvláštní prostor pod střechou od sýpky pe- řením oddělený, kde mívají hospodyně vše- lijaké haraburdí: necky, truhly atd., der Boden. U Poličky. Kd. — S. = podnebí n. svrchek v ústech, der Gaum. Krok. — S. = vrchní díl štoly, das Dach, die Firste. Us. Hř. Vz Bř. 235:, 239. — S., očnice. Nz. Ik. Stropčice, dle Budějovice. Stropečko, a, n., něm. Tirol, ves u švihova. PL.