Stupeň
Stupeň, pně, stupének (stupýnek), nku, m., u Král. městce a j. šlupeň. S., starslov. stepenb, gradus, lat, stipin?s, die Speiche, Leiter, Sprosse, stipinas, die Leitersprosse; stipti, steif werden, stapterti, stehen bleiben. Mkl. L. 11., B. 159. Příp. (-?n?) -en?. B. 127. S. = stopa, die Spur, der Fussstapfen. Tu Tristramovy stupně nalezne. St. skl. IV. 122. Nepravedlnosť stupnye meho obklyczy mye. Z. wit. 48. 6. — S. = vše to, po čemž se výše stoupá, jako po stupních u schodův, schod, výstupek, die Stufe, die Staffel. Ros., D. Kolik s-ů mají ty schody? Po s-nich jiti. Us. S-ě rebríkové. Ctib. Po s-ních zdíti (usazovati). Nz. Stupně ku hradu pražskému. Vz Tk. II. 75 , 123. Děti jsou stupně do nebe. Němc. Ten řebrík má 6 stupňuov. GR. — V přeneseném smyslu, die Stufe, der Grad. Z malých škol po s-ních podáváni býváme do vyšších; Stup- ňové vděčnosti jsou: dobrodiní poznávati, ohlašovati, odměňovati; S-pňové vrchnosti; S. moudrosti. Kom. Na nejvyšším s-i cti a slávy státi. V. O služebnících v rozličných s-ích postavených. Br. S. k bláznovství. Jel. Stupně křesťanské ctnosti určují se podlé stupně lásky boží; Při hříchu myšlénkovém lze opět rozličné s-ně rozeznávati; první, druhý . . ., třetí s. vniterného hříchu; Druh i stupeň zloby vniterného hříchu; Nejvyšší s. vniterného hříchu . . . naznačuje spolu nejvyšší s-peů jeho těžkosti; Jak skutkové (aktualné) tak i povahové (habitualné) hří- chy stupněm od sebe se liší; Nejvyšší stupeň hříchu povahového (habitualného). MP. 49, 53., 54., 60., 61. Stupeň hodnosti, přirovnání. D. Z těch tří stupňov hřiecha móž se člověk káti. Hus II. 286. Mírnější s. žaláře. J. tr. Stój na svém stupni. BO. Nejvyššího stupně dojíti. Us. Dch. S. dů- stojnosti. Dch. Toť jsou stupňové, po nichž člověk k vrchu pravé pobožnosti postupo- vati a bráti se má. Brt, Od stupně ke s-pni postupovati v úřadech, lépe: stupeň po stupni (od s-ně) postupovati. Brs. 2. vyd. 239. Slovem stupeň chybně překládáme něm. Grad ve smyslu tomto: Er verdiente das Lob nur bis zu dorn Grade. Po česku tu správně říkáme : Zasloužil chvály až do té míry, po tu míru, tou měrou, až potud. Přivedl nález na nejvyšší stupeň dokona- losti, správně: P. n. k nejvyšší dokonalosti, nález zdokonalil. Ib. — S., r mathem., der Grad. S-peů úhlu (úhlový, úhlostupeň), der Winkelgrad; Rovnice prvního, druhého, ntého stupně, vz Rovnice; oblouk jednoho, dvou, tří atd. stupňů, vz Oblouk. Mocnosť stupně druhého atd., vz Mocnosť. Kruhový
okolek dělí se na 360 s-ů. S. jeden veli-
kého cirkle (pozemního) obsahuje 15 mil
našich. V. Na druhý s-peň povýšiti, uvésti
(zdvojmocniti; vz Mocnosť, Čtverec). S-peň
měřiti. — S. ve fysice, der Grad, Punkt,
die Stufe. S. teploty, der Temperaturgrad,
vlhkosti, Feuchtigkeits-, shuštění, Koncen-
trations-, zmenšení n. zdrobnění, Verkleine-
rungs-, hniloby n. hnití, Fäulniss-, nullový,
der Nullpunkt, síření, die Schwefelungs-
stufe, kvašení, die Gährungsstufe, varu, der
Koch-, Siedepunkt, okysličení, die Oxyda-
tionsstufe, síly, der Stärkegrad, rozredění,
der Verdünnungsgrad, Šp., rosný, der Thau-
punkt, kysání, die Säuerungsstufe. Nz. Počí-
tání s., die Abzählung der Tonstufen. Hd. — S. = koleno, der Grad. S. bližnosti, der Ver- wandtschaftsgrad. Nz. S. přátelství pokrev- ního; A slovú s-vé ku podobenství schodů. Brikc. Pr. m. 64. 10. S. zapověděný, der Verwandtschaftsgrad, welcher ein Ehehin- derniss bildet. Skl. I. 103. — S. u adjektiv. S. prvý (položitel, vz Positiv), druhý (srov- náváte], vz Komparativ), tretí (svrchovatel, vz Superlativ). Nz. — S. = oddelení, das Fach, die Stufe. Práce v s-pních spořádaná. Kom. — S. vrstevní v geologii: brdský, plzeňský, semilský, broumovský, kalenský (u Kalné ve Vrchlabsku), londýnský, pa- řížský, bartonský, soissonský, tongernský, liburnský, helvetský, aquitanský, mohucký, tortonský, piacentský, astský, saharský, kongeriový, levantský, thracký, středo- zemní, okolí vídeňského atd. Vz Krč. 394., 538., 593, 594., 595., 837., 838., 844., 847., 856.. 857., 949., 950., 951., 954. — S. = ohnište, der Herd, zvláště pekařské. D. — U Stupňů (v Praze). Vz Tk. II. 138.