Sira, síra, sirka
Sira, síra, sirka, y, f. Síra, krátí í v: sirou, sir, sirám, sirách, sírami, vz Síla. Lat. sulphur, něm. der Schwefel. Strsl. séra, der Schwefel, eigent. die Lichte; koř. s, příp. -ra. Mkl. B. 86. Síry jsou nerosty vidu ne- kovového, barev jasných, červené n. žluté: málo hutné a tvrdé, hořlavé. — 1. Síra. Má tvary krystalův, hroznovité, ledvinité, zr- nité, celistvé a zemité. Jest žlutá, drobet zelenavá, na hranách průsvitavá, mdlá. S. jest prvek. — 2. Zarmek, jest rudý. Obsa- huje 70% síry a 30% arsenu. Jest krutým jedem. — 3. Kamenka; žlutá. Ostatně po- dobá se zarneku. Bř. N. 230. Vz Šfk. 46., 288., Schd. II. 28., 229., Kk. 62., KP. IV. 595., 598., S. N. — S. surová, z kyzu do- bytá přečišťuje se do dřevěných kadlubů oblých, odkudž nabudouc formy oblé slove síra roubíková, der Stangenschwefel. S. sa- močistá, gediegener Schwefel; s železem, der Schwefelkies, Pr. Chym., D., živá, Jád., konská, der Rossschwefel, Techn., Nz., čer- vená, čištěná n. sublimovaná, jodovaná, rou- bíková obyčejná n. hranolová, samorodná, zlatá, Kh., polouhranolová, osodělná, vz Nz., lázeňská, vz S. N., hlinitá. Krč. 953., 203. Pec na hnáni síry, der Schwefeltreibofen. Nz. Valí se mu oheň a s. z úst. Dch. Rou- bík síry. Us. Hospodin dštil sirou a ohněm. Br. Sirou a smolou hořící peklo. V. Potom na ně déšť s sirů a s ohněm spustil a město s nimi převrátil. Hus I. 196. Oheň a s. Ž. wit. 10. 7.