Takt
Takt, u, m., z lat. = dotýkání, die Be- rührung. — T., rozdělení hudební skladby na stejné části citu a sluchu lidskému při- měřené, der Takt. Rk., Nz. T. jest pořádek, jakým se tony s přízvukem s tony bez pří- zvuku pravidelně střídají. Mlt. Hlavní částka taktu, na níž spočívá názvuk (accent), jme- nuje se dopad (thesis), částka bez názvuku zdvih (arsis). T-y jednoduché a složité. S. N. Gleicher oder gerader Takt, wenn die He- bungen und Senkungen eines Taktes glei- ches Mass haben: - o o (wie 2: 2), takt sudý; ungleicher o. dreitheiliger, — o (wie 2: 1), t. lichý. Nz. T. neúplný, lehký (lehká doba, dvih); způsob, druh, zřízení, spořá- dání, rozdělení, článek, dávání, těžká nebo lehká doba, změna taktu; takt rovný, ne- rovný, složený, smíšený; do taktu; rozměr taktu (dvojný, trojný, čtverný, šesterný, osmerný, devaterný, desaterný, dvanácterný); celotaktní pausa; označení taktu (dvou- čtvrtní, dvouosminový, dvoupůlní, třípůlní, osmidílový, dvoujednotní, čtyrčtvrtní nebo celý, čtyrosminový, čtyrpůlní, třičtvrtní atd). Hd. Vz Mlt. Takt dávati. D. Podlé taktu. Silný v taktu. D. T. držeti; z taktu vyjíti. Bern. Zpěvákům takt dávati. Dáváním t-tu zpěv, hudbu říditi. Vz Metrum. S. N. Do taktu se neznali. Kos. Ol. I. 167.