Písmě
Písmě, gt. písmene, písmeno, a, n. (ne: písmena, y, f. Slovo písmena od Rosentha- lera poprvé užito a normalní školou roztrou- šeno. D.). Nyní užíváme více slova písmeno než písmě, vz Rámě, Bž. 109. Písmě, od pí- sati = litera, der Buchstabe. Koř. pis, příp. -men (me). Mkl. B. 236, 237. Písmeno ver- salní, rtové, číselné. D. Dvojná písmena (u tiskařů, dvojnice, ku př. ff.), květovaná (musirter Buchstabe). Nz. Knihtiskař má pí- smena (čteny) ulitá ze smíšeniny olova s anti- monem. Pt. P, písmeno začátečné, veliké n. malé, význačné, vsuté. Jejich (hlásek) vidi- telná znamení v písmě jsou písmena (litery). Úhrn písmen zoveme abecedou. Bž. 5. Cf. Gb. Hl. 6. Velikých písmen, jimiž staří oby- čejně psali, užíváme nyní: a) ze začátku řeči nebo počínáme-li nový odstavec; b) v násloví jmen vlastních; c) v násloví adjektiv od jmen vlastních osobných odvozených; d) v Bůh; e) v listech u zájmen. Vz Bž. 5. Vz Písmo.