Slovce
Slovce, e, n., slovo, strsl. slovtce, vocula, příp. -?ce. Mkl. B. 314., 315. Das Wort. V. Promluviec k němu slovce milé. St. skl. A nás pak sbúří k hněvu jediné slovce pro- tivné? Št. N. 234.; 23., 97. S. ale. Hus I. 355. Pohlavní s. šp. m.: člen, das Geschlechts- wort. Nz. Než chybil-li jsem kde čteny neb sřeku neb slovce opustil, za to prosím, aby opravil. Hus II. 440. Povím mu s. s opatkem. Prov. Ctib. Had. — S., písmeno, litera, der Buchstabe. D. exc.