Tření
Tření, n., das Reiben, die Reibung. Vz Tříti. T. očí rukou (mnutí). Us. Třením něco setříti. V. — T. = odpor, jejž pohybování těla na jiném těle za příčinou nestejnosti čili drsnatosti jejich trpí, die Reibung, Frik- tion. Jg. Kotálecí, kulící se, kluzké, točité n. čepové t. Sedl. T. při klouzání, gleitende R., při válení, rollende R., ve klidu (které se musí přemoci [Reibung der Ruhe], má-li se klidné těleso pohybovati, Vys. ), v ruchu (R. der Bewegung, které trvání pohybu tělesa překáží. Vys. ); koefficient (poměr) tření; elektřina třením (učiněná); plocha, odpor, úhel tření. Nz. T. těles. Vz KP. II. 25., S. N. — T. se = napřed tlačení, das Drängen, die Vordrängung. T. se do něja- kého stavu. Kom. Bez postrkání a na ně se tření lidí obecných. Žer. 1604. — T. = tře- nice mezi stranami, die Reibung zwischen Partheien. J. tr. O to t. v řečech bylo. Pal. D. IV. 1. 123. — T. lnu, die Flachsbreche. D. — T. máku, das Zerreiben. Us. — T. = mazání, das Schmieren, Einschmieren. V. — T. = ryb pojímání, die Laichzeit, das Lai- chen, die Laiche. Na t. do rybníku sázeli. V. Rybník na t. D. Ryby stojí na t. Us.