Tento
Tento, tato, toto = ten + to, ta + to, to + to; gt. toho + to, té + to, toho + to atd., skloňuje se jako: ten (to se přivěšuje). V obec. mluvě říká se: tenle, tendle, Jir,, vz Tenhle. T., dieser, hicce, nemá se Másti, lečby se na něco přítomného ukazovalo. Zpět se nemá leč jen tehdy táhnouti, když věc, na kterou ukazuje, hned vedlé a jako ještě před očima jest. Tento strom vysoký. Kde se na předešlý předmět ukazuje, stačí ten n. onen Již ten strom vykopali, který ne- nesl žádného ovoce. Š. a Ž. V tento způsob; od této hodiny; tímto způsobem. V. Tento dar přijmi vděčně. Ros. Radoval jsem se v těchto, jež mi jsú pověděna. Ž. wit. 121. 1. Tato, žena to učinila. D. S této strany řeky. D. Že nám to naučenie tento pondělí vy- dati ráčíte po tomto poslu. NB. Tč. 194. Tímto, hiermit. D. Chybně užíváme této náměstky a) kde jí není třeba. Otec chválil syna, poněvadž (tento) vyplnil vůli jeho. Aby dal psu chléb, aby (tento) hladem ne- zahynul. Tím přemluvil mladíka, že (tento) slíbil. — b) Tam, kde by měla býti ná- městka on. Přišel k sousedovi a počal to- muto (m.: mu) domlouvati. Brs. 2. vd. 245 Nakrájel řemenův a učinil z těchto (z nich) dlouhý provaz. Brt, S. 3. vyd. 32. Vzala papír a napsala na tento (naň)... — Často lépe substantivum se opakuje. Přišel do města a v tomto se procházeje (a prochá- zeje se městem). Brt. v Pdg. 1880. 396. Místo tento užívají slova následující. Vz Následující, Toto.