TentoTento, tato, toto = ten + to, ta + to, to + to; gt. toho + to, té + to, toho + to atd., skloňuje se jako: ten (to se přivěšuje). V obec. mluvě říká se: tenle, tendle, Jir,, vz Tenhle. T., dieser, hicce, nemá se Másti, lečby se na něco přítomného ukazovalo. Zpět se nemá leč jen tehdy táhnouti, když věc, na kterou ukazuje, hned vedlé a jako ještě před očima jest.
Tento strom vysoký. Kde se na předešlý předmět ukazuje, stačí ten n. onen Již ten strom vykopali, který ne- nesl žádného ovoce. Š. a Ž. V
tento způsob; od této hodiny; tímto způsobem. V.
Tento dar přijmi vděčně. Ros. Radoval jsem se v těchto, jež mi jsú pověděna. Ž. wit. 121. 1. Tato, žena to učinila. D. S této strany řeky. D. Že nám to naučenie
tento pondělí vy- dati ráčíte po tomto poslu. NB. Tč. 194. Tímto, hiermit. D. Chybně užíváme této náměstky a) kde jí není třeba. Otec chválil syna, poněvadž (
tento) vyplnil vůli jeho. Aby dal psu chléb, aby (
tento) hladem ne- zahynul. Tím přemluvil mladíka, že (
tento) slíbil. — b) Tam, kde by měla býti ná- městka on. Přišel k sousedovi a počal to- muto (m.: mu) domlouvati. Brs. 2. vd. 245 Nakrájel řemenův a učinil z těchto (z nich) dlouhý provaz. Brt, S. 3. vyd. 32. Vzala papír a napsala na
tento (naň)... — Často lépe substantivum se opakuje. Přišel do města a v tomto se procházeje (a prochá- zeje se městem). Brt. v Pdg. 1880. 396. Místo
tento užívají slova následující. Vz Následující, Toto.