ŽárŽár, u, m. = vysoká
teplota žhavých hmot; žežavosť, žeřavosť, zanícení, die Hitze, Gluf. Z. k sváření železa. D. Ž. uhlí, die Kohlenglut; červený ž., die Rothglühhitze, plamenný ž., das Flammenfeuer; v červeném žáru shořeti. Šp. Ž., lit. ž?r?ti, glühen. Mkl. aL. 60. Tá moja hlavenka žiarom rozpálená, nemôže ju schladiť vodička studená. Vaj. Tat. a mor. 47. Než to zrálo na pekelném žáru. Sš. Snt. 131. Ž. krve. Kká. K sl. j. 155. Z. retů. Goll. Slunce žáry parné; Po- lední ž.; Žár hranice, sopečný. Vrch. — Přenes. = prudkosť, zápal, oheň, die Hef- tigkeit, Glut, das Feuer. Ž. lásky. Šf. Duch můj hotov v svatém žáru pro svobodu dáť se v seč. Štulc. I. 94. Ž. poetického ducha. Šml. I. 11. Ž. očí. Čch. Bs. 43., 59. Co jest to lásky žár? Ntr. VI. 105. Z očí žár na- dšení jim blýská; Divý ž. vášně; 'L. po- msty plál v mém srdci. Vrch. Ž. šílený plá na očích; Zraků divoký ž. Osv. I. 377., V. 758. Rév zlatý ž.; Touhy ž. Kká. K sl. j. 26., 51. S vilným žárem v zraku. Kšá. K nimžto planul plným hněvu žárem. Čch. Mch. 61. Nabádal k hněvnému žáru; Při muzice v srdcích bývá plno žáru. Klš. — Ž. = ždár, výpal, vypálené místo, pasekazískaná vypálením lesa, die Ausrodung einesWaldes durchs Feuer, die Brandstätte. VzŽďár. Staropohanských obyčajov, rozprávok,obradov, mien, vrchov, miest, vesnic, mohyl,hrádkov, žiarov .... množstvo nachodí sana Slovensku. Č. Čt. II. 380. K jeho (Peru-nově) pocte pred jeho sochou pálil sa usta-vične oheň, jako i na horách, které menujúsa Žiare, páleval sa ustavične oheň. TakétoŽiare nachodia sa v každej slovenskej sto-lici. Č. Čt. II. 384. — Ž., něm. Schorsch,ves u Nových Hradů; něm. Ziaro, ves u Vo-lyně. PL. Cf. Ulk. Kfsk. 653. — Ž. = cha-lupy v bývalém lese. Laš. Brt. D. 303. — Ž., psí jm. Škd. exc. — Ž., novoholandský pták. Zl. klasy 1855.