TěloTělo, a, tělce, e, tílko, a, těličko, tě- líčko, tělinko, tělínko, a, n. Strsl. t?lo, gent. t?la, t?lese, tentorium (umbra), imago, corpus; kořen ski, odkudž i st?n?, sén?, t?nja. Mkl. B. 96., 321. (Hý. ). Dle Jir. koř. tě (tě-ju), vynikati, růsti. Vz Mus. 1863. 4. T. = cokoli hmotného jest, viděti a makati se může, co pod smysly padá, der Körper, jede Substanz, die nicht geistig ist. Jg. T. ve smyslu fysikalním == prostora se všech stran omezená a hmotou vyplněná. Vz S. N. Ve smyslu mathematickém = prostora se všech stran omezená, ale bez hmoty. T. hra- naté (mnohostěn), kulovité. Vz S. N. Tělo přirozené, V., nebeské, Troj., fysické. Nej. Telička útlá a plzká. Kom. T. ústrojné (or- ganické): t. lidí, zvířat, bylin; bezústrojné, ku př. kniha, voda, vzduch. Živým tvorům připisujeme těla, ale neorganickým říkáme raději tělesa: v nesmírných prostorách ko- lují tělesa nebeská. Školník. T. strojené, dě- lané (umělé, Kunstk. ). Nz. T. tekuté (teku- tina), tuhé, hutné, houbovité, zoubkovaté, zubovité, měřické; složení, přístroj, sklad, tvar, tvárnosť, způsob, zevnějšek těla. Šp. Tělo pravidelné, nepravidelné, samosvitné, selbstleuchtend; těla rovné pevnosti. Nz. Tílka belavá či cecíková, corpora candi- cantia, řasnatá. Nz. lk. Těla hranatá nebo mnohostěny a těla kulovitá (válec, kužel, koule, ellipsoid, hyperboloidy a paraboloidy). Vz S. N. Což hmotné jest, že se móž ho dotknúti, to tělo jest. Hus II. 147. Těla i tvaru nabyti. Dch. — T. = zvířecí, živo- čišné tělo, ein gegliederter, thierischer Kör- per, ein Leib. Jg. Tělo živočichů: kulaté, hranaté, cípaté, oblé, ploché, se stran smáč- knuté, válcovité, dlouhé, kluzké (vz Jhl. 253., Trup), sedmihranné (u mořského ko- níčka), pětihranné (u vyzy); tělo hmyzů skládá se z hlavy, z hrudi a břicha nebo zadku; t. z kroužků, členů složené (u červů) na koncích zašpičatilé, slizké, útlé. Jhl. Části těla: kůže, svaly (maso), kosti, cevy (žíly), čivy (čily, nervy), vnitřnosti; hlava, trup (dřík) a okončiny (ruce, nohy); vz Hřbet, Krk, Noha, Prsa, Hlava, Trup. T. zdravé, neduživé. Us. Zrůst, sklad, složení, povaha, přirozenost', plnosť,
tloušťka, bou- belatosť, masitosť, kulovatosť, buclatosť, otylost', držení, čásť, úraz těla. Nz. lk. T. pěkně rostlé, zrostlé, hrbaté, zpotvořené; postava těla. Šp. Tělo lidské, V., hovadí. Ros. Těla našeho spojení z kostí, chrusta- ček, svazů, nervů, masa atd. Kom. Těla urostlého. Rkk. Tělo nahrbené. Dch. Ovčá koža je po zvenku, ale tělo vlčí. Mor. Tč. Těla omylná, jež duch zlý na se vezma lidem sě ukazuje, nemohú jiesti, jakož nejsú živa, ač ďábel je nosí. Hus II. 148. — T. = osoba, člověk, der Mensch, die Person, der Körper. Žena není sama svého těla mocna. Sych. Máte-li pak za mák cti v těle? Sych. Objal to tělo. Dch. Vzkazujíc od pána svého, že podával se slavnému království českému ke službám se vším, což měl i s vlastním tělem svým. Pal. Děj. III. 3. 94. Muž nemá moci nad svým tělem, ale žena, jiež sě jest k placení dluhu zavázal; Žena ta nemá moci nad svým tělem, aby zapřela dluhu muži svému. Hus III. 198., 209. — T. = opak duše, der Leib im Gegensatze zur Seele. Trestání na tele. V. Větší péče o dušech a o tělech. K nabytí zdraví těla. V. Kdo nemůže platiti penězi, nechť platí tělem. Již ten Čas nastal, aby každý své břeménko před Kristovu stolici nesl a za to, co do- brého neb zlého ve svém těle činil, odplatu bral. BR. II. 112. b. T-em blýskati (svítiti = otrhaným býti. Vz Chudoba). Č. Povaha, úraz těla; trest na těle. J. tr. T. prací zmo- žené. Tělo rouchem pokryti. Na tělo jíti (tělnatěti). D. To ti bude na zkázu těla i duše. Ml. Nad to i t. odpočine v naději. Ž. wit. 15. 9. a j. Člověk drobného tě. a, leibarm; Dokud duše v těle; Radostí mu duše v těle skáče. Dch. Jak lidé tělo své opravují, aby prý neonemocnělo. Vz Mus. 1854. 536. Doketové Krista pána skuteč- ného těla odsuzovali, napohledné t-lo jemu toliko přikládajíce; T. zhanobiti, poskvr- niti, zprzniti, zneuctíti; Kristus podstatu těla lidského z panny vzal; T. učiněno jest pro duši a ne naopak, tudy tělo je doplněk duše; T. pleťské či masité naproti tělu du- chovnému a oslavenému; T. křehké, pod- trpné, strádavé, bolesti poddané. Sš. J. 21., I. 31., II. 45., 90., 202. (Hý. ). Plynou léta, tělo stárne. Km. Duch zajisté ochoten, ale t. slabo. MP. Děj. bibl. II. 163. Tělem býti v Aegyptě a myslí v zemi svaté; Ve světě buď tělem, v Bohu srdcem. Št. Povolal lé- kaře svého těla (osobního lékaře). Rgl. zdr. Tělu mravy a ctnosti duši vždycky shro- maždovať sluší; T. zvykne ku bujnosti skrz dlúhé spávání. Morav. Té. Bolavé rány na těle denglavo mastíme; Mordár duši ne- uškodí, kďiž tělo zabije; Tělo ludské ništ jiného len popel a blato; O tělo ništ, keď je duša Bohu najmilejša. Slov. Tč. Nehleď velo (= tolik) na své tělo. Slez. Tč. Libosti těla; Z těl našich příbytek duchu svému učinil; Že jste podlé těla z rodu Abraha- mova pošli; Ani sobě Krista v těle přítom- ného neměli. BR. II. 1., 8. b., 13. a., 44. b. Tělo, tělo, tělo hříšné, bývalo jsi v světě pyšné; chodilo si v stříbře, v zlatě, a já duše trpím za tě; A to t. hřešilo, věnečky ve mšu vilo; A když duše z těla vyjde, přijmi ji pod svůj plášť; Byla jsem vyhnána a hříchům prodána, hynula sem cele, na duši na těle; Zostávaj tu tělo s tělem a dušičky s pánem Bohem; Já mám kyrys na svém těle, nebojím se nepřítele; Bosýmu zuli střevíce a nahýmu dvě košule, co jich neměl na svém těle. Sš. P. 17., 22., 63., 67., 90., 566., 686. (Tč. ). Jako tělo bez duše. Bart. Budete dva v jednom těle. ZN. Ani krůpěje poctivé krve v těle nemá. Pk. Duše opustila tělo. Byltě muž vysoké postavy a silného těla. Pal. Dj. III. 3. 268. Duch člo- věka jest dóstojnejší než tělo jeho; Nižádný nikdy svého těla v nenávisti neměl, ale krmí je a chová ho; Aby časem svým s učedlníky odpočinul vedlé těla; Také se jim ukázal na těle, kteraký jest u nich byl v mysli: Řka, by Kristus neměl pravého těla, jakož člověk má mieti, ale žeby měl omylné tělo; Někdy Člověk pro jiných pro- spěch mohl by jiesti z lásky, ač by svému tělu neměl potřeby jiesti; Zřiezená láska tomu chce, aby každý člověk viece miloval duši každého blížnieho než své tělo; Což urozeno jest z těla, tělo jest a co urozeno z ducha, duch jest; Tu řečí ukazuje, že každý člověk jest dvě věci t. j. duch a tělo; Zabitie na duši hřiechem jest těžšie než na těle; Tělo velme váží duši k věcem zemským; Život člověka jest dóstojnejší, dražší a tak lepší než jeho pokrm a tělo lepši než rúcho; On jest byl umřel na těle, ale oni mrtvi jsú na duši; Prve na duši léčí, potom na těle, aby ukázal, že těžšie jest nemoc duše než t-a; Prve ďábel vládne duší, potom tělem; Byl jest malý na těle, ale veliký hřiešnik na duši; Tělo se duši protiví; Kristus vstav z mrtvých vedlé t-a, bral se na výsosť nebeskú; Tělo slove člo- věk zevnitřní, duše člověk vnitřní; tělo tiehne k hřiechu a duše k ctnosti; T. mé z blata jest, protož blatná, nečistá a roz- košná myšlenie ot něho mám; Od těla uteci nemohu, ani ho od sebe zahnati mohu, ale musím je těpati, neb jest přivázáno a zabiti ho nesluší, živiti je musím; Proto t. vždy repce proti duchu; A proč duši svú málo vážíš a jie předkládáš tělo?; Pročež tehdy tělo své drahými věcmi okrašluješ, kteréžto po malých dnech črvie budú žráti?; Pokrm a nápoj tělestný jest k zachování těla; T. vzalo jest dóstojenstvie a duše ztratila jest poctivosť; Živý chlebe, kterýž's z sebe život zpuosobil zvoleným tělem, na kříži umu- čeným. Hus I. 328., II. 38., 49., 140., 146., 148., 171., 227., 233., 284., 304., 350., 354., 376., 391., 411., 432., III. 34., 105., 118., 119., 143., 155., 171., 235., 266. (Té. ). Vz Ukázka. Na našich tělích i duších; Pohodlí tělu svému hleděli; Abyste za příčinou svobody ducha nepovolovali tělu. BR. II. 503. a., 614. a., 639. b. Tlusté (hrubé) tělo, hrubá mysl. Č. Co tělu libo, duši žel. č. V malém těle bývá obyčajné malá síla. Morav. TČ. Kde málo na těle, tam málo v těle. Vz Chudý. Lb. Velké tělo malý duch (tomu, kdo se chlubí, že je vzrostlý). U Žamberka. Dbv. Vz k tomu a k před- cházejícímu strany přísloví a pořekadel ještě: Basa, Bašta, Bělidlo, Bič, Boube- latý, Břicho, Dar, Děvče, Dřevce, Hlava, Hluchý, Holka, Hrách, Chlap, Chlapec, Ko- nope, Kopí, Krajíc, Krása, Krásný, Máslo, Míra, Mužátko, Mýdlo, Neštovice, Noha, Okno, Oko, Opeci, Paňátko, Panství, Pěkný, Pes, Pokladnice, Předsevzetí, Předsudek, Pre- latura, Proso, Silný, Stéblo, Strniště, Suchý, Svinský, Tenký, Tlustý, Tvaroh, Útor, Vejce, Větřík, Zelí, Zívati, Zrcadlo, Žena. (Pří- sloví z Č. ). — T. = celosť něčeho, der Kör- per, die Kommunität. T. obce. Dch. T. církve (celá společnosť), Us., městské. V. Čtyři sta- vové aby jedno tělo byli. Beck. II. 2. 146. T. duchové (o cirkvi); Odrezaní a odsečení od těla církve. Sš. I. 161., II. 59. (Hý. ). Na- zývať sv. Pavel tělo Kristovo vešken sbor lidí, jenž spaseni budú; Kteréžto Kristus jako jie, když je skrze smrť jich k věčnému životu volá a je v své tělo, t. k tovarišstvu svému, jako krmi přijímá. Hus. II. 38., III. 58. (Tč. ). — T. = smyslnosť, die Fleischlich- keit, Sinnlichkeit. Dobuď se z okovů těla. Kom. K vilnosti těla nakloněný. V. Rozkoši těla uzdu pustiti, povoliti. V. — T. mrtvé, mrtvola, entseelter Körper, der Leichnam. T. bez duše; mrtvá těla pochovávati, páliti; tělo zemi navrátiti. V. Chodí jako t. bez duše (bez mysli, utrápený). Ros. T. mrtvé od hrobařů se vynáší. Kom. Aby někdo nad tělem tím mrtvým tyranství neprovodil. BR. II. 131. a. T. otevříti (dutinu prsní a břišní), okrásti, zprzniti; ohledáni mrtvého těla. J. tr. T. umrtvené. Sš. I. 56. T. pak mrtvé od- vezeno jest do Uher ku pohřbu. Pal. III. 3. 264. A pomáhali mrtvé tělo připravovati. NB. Tč. 198. Ej hukša, hukša s milého, ne- jezte těla bílého; Kdo tum cestum půjdže, přečitač se može, že v tym jednym hrobě dvě čela (těla) při sobě. Sš. Ps. 92., 453. (Tč. ). O jsú-li v tobě litostivá třeva, kře- sťane, jenž pláčeš těla, od něhož jest od- stúpila duše a neplačeš duše, od kteréž jest odstúpil Bóh?; Tělo v hrob uvaliti; Prve čertie donesú duši do pekla, než lidé tělo do hrobu; Mina jest masť lékařská a hořká, jížto těla mrtvá maží, aby červie a smrad jich neporušil. Hus II. 357., 358., II. 20. (Tč. ). — T. Páně, bozi, der Leib Christi. T. Páně přijímati. Us. Hod božího téla. Us. Nebude-li na boží tělo čas, nebudeme míti hustý kvas (bude nesporé obilí). Hrš. O bo- žím těle světí se věnce. Ml. Bratrstvo těla božího se znamením obruče (kruhu) a kla- divu ve 14. stol. v Praze. uch. Zvlášť se rač přimlouvati, když budem umírati, by- chom hodně t. Páně přijali; Kněz boží tělo zdvíhá, druhý posel přibíhá. Sš. P. 54., 795. (Tč. ). O svatém Duše ještě v kožuše, o bo- žím těle skoč do vody směle. Nedává se nám (za pokrm) tělo (Páně) hmotné a ha- matné, nébrž oslavené a zduchovnělé a zsvá- tostnělé; T. Páně bylo po vzkřesu o mnoho vzdušnějším, tenějším, duchovnějším, nejsouc místu a času podrobeno. Sš. J. 117., 299. (Hý. ). Božie telo dôstojné přijímá, ktož milostí v Bohu přebývá, ač k oltáři nepristúpi; Těla božieho v zpósobu chleba přijímáme dobrým často dobré jest; Když nemoc ve- liká připadne, tehdy sě zpoviedají a těla Ježíšova žádají; A tak jsú v první blud a v kacieřstvo upadli o božiem těle. Hus I. 364., 382., II, 323., III. 172. (Tč. ). — T. = dřík, trup, peň těla, der Rumpf des mensch- lichen Körpers D. — Tílko, a, n., das Lei- bel. — T. = maso na těle, das Fleisch. Bráti tělo (týti), tratiti télo, spadati z těla. L. Jest při těle (telnatý),. Ros. V těle se přepadati, hubeněti. Os. Úmysl stal se tělem a krví, das Vorhaben wurde Fleisch und Blut. Dch. Ten kůň byl při těle (tlustý). Us. A slovo tělem učiněno jest, das Wort ist Fleisch geworden. Chutnější jest kúsek chleba suchého v pokoji, nežli tělo upečené v rozbroji. Slov. Tč. Tělo mé jest pravý pokrm a krev má jest pravý nápoj; Tělo červóm, zbožie přátelóm a duše čertóm se dostala. Hus. I. 279., II. 243. (Tč). Nejsem já to dřevo, jsem já krev a tělo; kořen vy- kopejte, otci" mě dodejte; Pastvou tě na- 214* krmím, svým tělem nasytím, navrať se br-zičko, ztracená ovečko. Sš. P. 143., 67. — T. = život, žaludek, der Leib, Magen. Möjky (májky) přijaté do těla jen mechýři škodí. Byl. Žluč mi v těle kypí (hněvám se). Sych. — T. = děloha, der Leib, die Gebärmutter. Veleš — T., der Körper, Extrakt (vína). Sk. Víno slabého těla. Dch. — Těla čtveřičná (pahorky) v mozku. Vz Schd. II. 333. — Tělička krevná. Vz Schd. II. 358. — Telo sklové v oku. Vz Schd. II. 349., Oko. — T. dřevní, dřevové, corpus ligni, der Holz- körper, nejhlavnější díl svazku cévnatého; t. kořenové, corpus radicis, der Wurzelkör- per, díl kořene pilovitý; t. dělohové, corpus eotyledoneum, der Samenlappenkörper. Vz Rst. 505., 53., 69., 58., 168., Schd. II. 176.
